Před deseti dny jsme se s Niky a Maruškou vydaly do Bratislavy na otevření Melissa ostrova v obchodním centru Aupark. Já jsem samozřejmě nestíhala, vlak nám měl odjíždět v 11:40 (aneb příjezd do Bratislavy cca v 15:40), sraz jsme měly v 11:20, kvůli nestíhačce jsem musela jet taxíkem, tak tak jsem tam přijela na půl dvanáctou... A aha. Zpoždění nejmíň půl hodiny. Dobrý. Ještě před odjezdem vlaku se tam objevila nějaká šílená mladičká Korejka, která vykřikovala něco o ukradeném batohu s doklady, foťákem, penězi a vším, dle všeho ho nechala v našem kupé a... už tam nebyl. To bylo docela blbý, takhle na začátek cesty. A pak to šílený vedro ve vlaku, to taky nebylo úplně nejlepší.
Do Bratislavy jsme přijely kolem půl páté, vlak zpět do Prahy nám měl jet v šest deset, informovaly jsme se ale na nádraží a zjistily, že má nejmíň hodinové zpoždění. Yes! Melissa otevření bylo ve čtyři, tak jsme pospíchaly, rychle vzaly taxíka z nádraží, "kolik to bude stát do Auparku?" ptaly jsme se řidiče, prý že patnáct euro, nó, nějak moc nám to přišlo, ale zase, nestíhaly jsme a nebudeme se přece hádat ve městě, kde si bereme taxi poprvé. Takže jedeme, jó, pan taxikář se ptá, odkud jsme, my že z Prahy, "som v Prahe bol včera," oznámí nám. A co tam? "Profesionálne trénujem." No a co že trénujete? "Som kulturista, pozri, aký som vyrysovaný!" Proboha. To né. Mažete se tim olejem pro kulturisty? "To nie je olej, to je bronzová pasta!" Aaaaaaa. Aspoň jsme se ještě dozvěděly, že se holí všude, pak si řekl o dvacet euro, my skoro mlátily hlavou do zdi, ale fajn.
Samotný ostrůvek bot je boží, to bych potřebovala domů. Melissa x Jason Wu a Vivienne Westwood a Gareth Pugh a Pedro Lourenço... Jo, to je všechno doma potřeba, já si odnesla jedny
a bylo mi dobře. Baleríny, lodičky, sandálky, klínky, to všechno tu najdete. A i pro prcky! A kabelky! A milý personál! Jeďte tam! Nejsem zas takový fanoušek plastových bot, ale Melissám dávám mnohem větší přednost než Mel. A rovným botám před těmi na podpatku či klínku, vůči těm vysokým z gumy mám tak nějak stále respekt. Po prohlídnutí a vyzkoušení bot jsme se vydaly do food courtu na tortillu a halušky, každých patnáct dvacet minut volaly na nádražní informace, abychom poslouchaly, jak se zpoždění našeho vlaku Avala, který jede ze Srbska, zvyšuje a zvyšuje. Až na šílených konečných 210 minut. Tak jsme vzaly kolem devíti další taxi od Auparku, tentokrát jsem na řidiče mluvila slovensky a stálo nás to šest euro, žejo. Místo odjezdu v 18:10 jsme teda jely ve 21:40, ale i tak to byl naprosto perfektní výlet a cesta tam i zpět extra zábavná!
