Prérijní móda

Mým letošním 24. a 25. párem bot se staly tyhle dvoje kožené Vansky. Kostičkované (a jiné) slip-ons prostě nejsou pro mě a takové ty klasické tenisky taky ráda přenechám jiným dívkám a chlapcům, já teď v zimě potřebuju hlavně teplo. Tyhle červené mi dávají tepla víc než dost díky kožíšku uvnitř, já jsem si dovnitř dala i ovčí vložky - stejně jako do zimních Conversek - pro ještě větší komfort! Musím přiznat, že Vans není značka, po které bych kdy cíleně šla a dychtila po nějakém kousku oblečení či bot, ale díky těmhle dvěma párům (děkuju!) už po Vanskách koukám. Jak na lidech ve městě, tak v obchodě - třeba zrovna včera jsem v Berlíně šla do Vans obchodu na Alte Schönhauser Straße (na Alte i na Neue a všude kolem jsou ty nejlepší obchody), abych to porovnala - a Pražský Chodov z toho pro mě vyšel lépe - sice menší, ale mnohem větší výběr.

Černé (podle mě) vůbec nevypadají jako Vansky, nebo alespoň mě by to nikdy nenapadlo, protože mi do hlavy neustále skákaly

minnetonky

, ačkoliv tenhle model se jmenuje "Maraka Boot". Vyrábí se v růžové, hnědé, béžové... Ale na černou nic nemá. A s punčochami vypadají překvapivě dobře, připomínají mi takové ty papučové ponožky - víte, co myslím? Ty měkoučké velké boty na doma (nejlíp ke krbu), pohodlné jsou naprosto identicky. Cítím se v nich jako moderní indiánka, jen ty copy mi chybí ke štěstí. Motýlí

polštář

a křeslo od Christiana Lacroix bych doma nepřežila, ale jako součást

školy interiérového designu

(na kterou teď skoro vůbec nemám čas!) je to naprosto přirozené a oku lahodící a

*to-potřebuju*

pocit navozující.