Na nějaká díla musíte mít asi opravdu štěstí. V Musée d'Orsay jsme se chtěli podívat na Degasovu Čtrnáctiletou tanečnici - jak na sochu, tak na pastely. Pastely se vystavují pouze jednou za tři roky na tři měsíce, pak zas musí na tři roky do tmy. Paráda. To aby si člověk volal do muzea, jestli tam mají jeho oblíbený obraz! Sochu zas odvezli někam na výstavu na jih Španělska. V Louvre jsem jak blázen hledala Svobodu vedoucí lid od Delacroixe, ale překvapivě ji taky odvezli někam na výstavu, tentokrát na sever Francie. Alespoň jsem se dočkala Whistlerovy matky!
Když jdu do muzea a vím, že tam strávím půl dne a pak... pak půjdu do dalšího muzea, tak potřebuju pohodlí. Pohodlí = rovné boty a příjemné oblečení. Tohle tričko má přední stranu z hedvábí a tu zadní z viskózy, nic příjemnějšího jsem na sobě dlouho neměla. Je splývavé, měkké a neuvěřitelně jemné, asi si ho koupím i v černé, to se hodí vždycky... A já ty kvalitní věci prostě potřebuju, baleríny jsou z kůže, taška taky, kabát je ze 70 % vlna a je na něm taky kůže (jehňátko), rukavice jsou kožené a sukně bavlněná. Pryč s polyesterem, vážení.
Tričko - H&M, sukně - 3.1 Phillip Lim, punčochy - H&M, kabát - Zara, taška - Mango, baleríny - Camper, prsten s lebkou - Monki, rukavice - Kangol, šála - H&M, rtěnka - MAC
