Ve středu jsem byla na "párty lodi" - šest hodin tuc tuc hudbičky na dřevěné bárce, bylo nás tam kolem padesátky /většina byla mužského a rakouského pohlaví ; )/. Seznámila jsem se se skupinkou pěti břeclavských hochů, jednomu je 20 a od září bude bachařem na ruzyňské věznici (což je docela zábavné vzhledem k faktu, že si neustále patlal rtíky Labellem, a když ho ztratil, tak se každého ptal, zda nemají tyčinku na pusinku...), o dalším chlapci mi ostatní vyprávěli dlouhé hodiny - že nosí protézu, kterou si nakládá každý večer do rumu... a další spoustu velmi sprostých krutých "pravd" o tomto mladém muži.
A znáte to, když se daří, tak se daří (jak v pozitivním, tak v negativním smyslu, že) - čili včera večer jsem si zašla na jazzový festival, říkala jsem si, že se stavím jen na chvilku, přece jen mi jako každému delegátovi každou v sobotu kolem páté šesté ráno přijíždí autobusy s klienty... Inu, jazzový festival sice trval jen hodinu a půl, ale pak jsme si s kamarády zašli do Rakijarnice - což je bar, který se specializuje na rakiju - domácí pálenky, triliony druhů, sladké ovocné... Mmmm. No... Prostě jsem přišla do pokoje ve čtyři, počala se mlátit do hlavy - co budu dělat, za hodinku dvě mi přijedou lidi... Ouch. Dala jsem si sedm budíků a zalomila to. *střih, spánek* Kruté probuzení. KOLIK JE?? Čtvrt na deset. Zmeškané hovory, smsky. Super. Vyděsila jsem se, že už tu busy mám.. a že jsem selhala. Ale! Jak jsem říkala, když se daří, tak se daří - na dálnici začal hořet kamion, dalších pět aut mělo hromadnou nehodu... Oujé. Přijeli všichni před nedávnem a já všechno zvládla. Happy end, mějte se! : )
