Tři kroky ke kouzelné tvářičce

Spolupráce se značkami mají samozřejmě spoustu pozitiv, ale i negativ. Ty výhody si každý asi domyslí sám, ne nadarmo mé skříně nespočítáte na prstech jedné ruky (a kosmetika má dva šuplíky jen pro sebe) a když mi něco nesedí, nebo mě to přestane bavit, náruče mých kamarádek to škodolibě a vesele uvítají. Ale nezapomínejme ani na nevýhody! Čas od času na vás někdo tlačí, kdy už /sakra!/ vydáte ten /zatracený!/ článek, čtenáři na vás doráží, že je nezajímá taková prachsprostá reklama, a občas si takto najdete kosmetický produkt nebo kus oblečení, který budete chtít používat a nosit navždy. Takhle jsem si musela koupit ještě jedno sako.

Své první tři kroky od Clinique jsem dostala před více než dvěma lety. Klasicky jsem tomu nevěřila, mému suchému obličeji přece NIKDY NIC nepomůže. Neprobudím se nikdy ráno s mastným obličejem, prostě ne, vždycky ze sebe budu loupat šupiny. Ale ok, darovanému koni na zuby nehleď, zkusila jsem to. To balení mi vydrželo skoro rok, používala jsem vše jednou denně. A po tom roce mi došlo (po tom, co mi to balení došlo, haha), že tohle budu používat asi celý život. Od té doby se snažím vychytávat různé slevy a akce, ať už přímo v obchodě nebo třeba v Sephoře. Nejdřív si musíte líčka i víčka umýt. Díky vzorku jsem časem zjistila, že víc než tekuté mýdlo mi vyhovuje to klasické pevné. Ano, jsme u kroku 1, tedy čištění.

Pak si jemně osušíte obličejík a hurá na krok 2 - exfoliaci. Pryč se zbytečnými nečistotami, mazem /že ho tam mám!/ a mrtvými buňkami. Občas to mýdlo přeskočím, ačkoliv by se to nemělo (!), prostě zapomenu, ale to jen tak mezi námi. Tady mě trošku překvapil alkohol a další složky (jako je třeba vilín - anglicky witch hazel neboli čarodějčina líska), takže jsem si o tom tady trošku početla a uklidnila se. Jak si můžete všimnout na fotkách, jsem jednička. Dobrá, dobrá, to všichni už víme, ale jednička u druhého kroku znamená, že jsem velmi suchá až suchá.

Doufám, že ještě nejste vyčerpaní, protože máme před sebou ještě poslední (a ten nejpříjemnější!) 3. krok. Mazáníčko neboli hydrataci! Z loňska mám DDML a z letoška dokonce DDML+. Třináct složek přibylo, tři ubyly. Plusko víc hydratuje a posiluje pleť. A to "staré" DDML stejně už nikde neseženete, takže je to vlastně jedno. Zkoušeli jste 3 kroky? Taky vám změnily život? ; )

P.S.: Foceno v nádherném růžovém pokoji ve škole interiérového designu INTERMEZZO.

Provazová

Tyhle fotky jsme dali dohromady s Martinem Faltejskem /no, je to spíš jeho práce, co si budem povídat.../ jednoho ledového listopadového odpoledne a nakonec jsme skončili v cukrárně na dortíku. Víte, že Martin dokáže sníst klidně čtyři nebo pět kousků najednou? Mám pocit, že nepotřebuje vůbec žádná slaná jídla, od rána do noci by se mohl cpát koláči a makronky a vším sladkým, co existuje. Čokoládové dobroty on nejradši! Bez dortíků by svět neměl smysl podle mě. Snad se budou fotky líbit a já se jdu vrhnout na přípravu quesadilly s lososem, rozmarýnem, zázvorem, citronem a sýrem.

Džíny -

Levi's

, kabát -

Asos

, auto -

Zoot

, tenisky -

Converse

Řekla jsem ano

Večírky a oslavy tak moc nevymetám, radši si hovím v teple domova či nějaké kavárny, nebo zajdu do kina. Pozvání na GANT svatbu se ale rozhodně neodmítá! Tato preppy svatba byla letos mou druhou, o té první si povíme třeba někdy jindy. Dorazila jsem přesně na čas, prošla džunglí balonků, místo bublinek přijala skleničku vody, pár minutek si povídala s Ivii a Zuz a pak se najednou otevřely obrovské bílé dveře do místnosti, ze které se linula nádherná hudba. Viva La Vida od Coldplay a Something Stupid, kterou všichni známe ve verzi od Franka a Nancy Sinatrových a která byla mimochodem svatební písní mých rodičů, v podání smyčcového tria mě rozněžnily natolik, že jsem se cítila jako na opravdové svatbě. Výměna preppy slibů a nasazení prstýnků, které měla na starost Marti Maty, házení rýže, potkávání známých i neznámých tváří, neustálé jásání nad výzdobou i kolekcí (hedvábí a viskózy, pojďte k mamince!), to vše bylo tak příjemně něžné a láskyplné, až bych vám přála být tam taky!

Že jsem na jídlo, to všichni ví. Proto mi bylo nad slunce jasné, že na čtvrteční odpoledne si musím nechat prázdný žaludek (což nebylo tak těžké, když vstanete v poledne). Prvním předkrmem byla variace grilovaných sýrů, které byly obalené jak v klasickém bílém, tak i v černém sezamu. Miluju sýry. Ok, pojďme dál. Jako druhý předkrm nám rozkošní číšníci přinesli krabí placičky s nakládaným zázvorem (jak jsem kdysi psala, nakládaný zázvor se hodí ke všemu, ale i samotný) a křenem wasabi. Tohle pro mě byl asi hřeb celé hostiny (btw, to svatební menu je prý klasikou na Long Islandu, kam nás nese GANT kolekce na příští jaro a léto. Poté jsem se vrhla bramborovo-pórkovou krémovou polévku s kousky slaniny (SLANINAAA!), nejsem velký fanda pórku, ale to vám bylo něco, přátelé. Chci recept! Hlavní chod byl pečený halibut s rajčatovo-šafránovou omáčkou na houbách shiitake. A pak ó, tak TAK lahodný marcipánový dort! To je trošku jiný kafe než knedlíčková se svíčkovou, viďte. Zajímalo mě, kdo stál za cateringem a... byl to Stones Catering, jejich dodávky čas od času vidím a logo mají pěkné, ale kéž by si přidali do motta tu chybějící čárku! : )

Co se týká samotné kolekce a jednotlivých kousků, mrkněte se spíš k Víťovi nebo na Iconiq, já totiž stále vstřebávám dojmy z jídla, květin, sladkých dobrůtek, číšníků, svatebního dua, koncertu a celé té krásné atmosféry a pohody. Smekám před organizátory, bylo to nejlepší! A děkuju mé nejmilovanější fotografce Marunce Bartošové za fotky. ; ) Velké ano GANTu!

Fénuju a žehlím!

Určitě si myslíte, že moje nezkrotná hříva nepotřebuje žádné úpravy. A máte pravdu - vlasy si umyju, dám do ručníku, dvě tři hodiny si jen tak lebedím a pak jdu spát s ručníkem na polštáři. Ráno se probudím s nebeskými kudrnami a jdu do světa. Ovšem... ne vždy mám celou noc a k tomu pár hodin k dobru, proto musím tomu štěstíčku trošku naproti. Máme doma asi sto let starý černý fén, co poměrně dobře funguje i dneska, ale vždycky mi nesmyslně přesuší vlasy a buď mi fouká moc horký, nebo naopak ledový vítr. Před měsícem se mi ale do rukou dostal tento fén od Braunu. Kromě klasického nastavování síly foukání a tepla, které tentokrát ale opravdu funguje, má v sobě i jakousi technologii, která dělá vlasy hezké, lesklé a antistatické. Poslední bod je pro mě jak dělaný, neustále mám pocit, jak kdyby mi někdo třel balonkem o hlavu, ty mé vlasy lítají jak blázen. Ačkoliv jsem proti šamanským saténovým iontům, které fén uvolňuje zelenými iontovými tryskami, byla silně skeptická, nechala jsem se přesvědčit. Mé vlasy samozřejmě nikdy nebudou extra uhlazené, ale i přesto pociťuju rozdíl. A kdo by si v zimě nechával vlasy schnout jen tak, nechceme se přece nachladit. Tím největším plusem je samozřejmě difuzér. Řeknete si, co na tom, difuzér má přece (skoro) každý fén. Inu, vězte, že ten náš stařičký fén difuzér (už) nemá. Už během mytí vlasů se těším na jemnou masáž difuzérem, suché a lesklé vlasy jsou jen plusem!

Pamatujete na moje jakž takž rovné vlasy letos na Isabel nebo před rokem na Arts Party? Žehlička je u mě opravdu na jedno použití do roka, ale ani tak nikdy sama nedocílím hladkých rovných vlasů. Popravdě se mi na mně tolik ani nelíbí, ale jednou za čas (za rok)... proč ne. Ačkoliv opravdu nejsem expert na žehlení (vlasů, ani šatů), tak jsem neměla problém s vkládáním pramenů mezi keramické desky této žehličky od Braunu, ani se samotným žehlením. Dokonce jsem se ani nespálila, což je při mé šikovnosti dost obstojný výsledek! Stejně jako u fénu jsou i u žehličky šamanské ionty, které vždycky vydávají zvláštní praskavý zvuk (ale musíte nastražit uši!), který zní mnohem lépe než spalování vlasů. To si pamatujete, jak jsem si spálila vlasy? Tak zas za rok, žehličko! Nebo možná i dřív, zkusím zas zaexperimentovat.

P.S.: Váš hlas tady je velice vítán!