Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Aug 30, 2015

Venku je prý vedro

Nevím, jak vás, ale mě už ty teploty nad 30°C moc nebaví! Tyhle fotky z Málagy jsou z července, kde to vedro bylo opravdu šílené a člověk se musel snažit mít toho na sobě co nejmíň. Já jsem snad poprvé v životě vyrazila ven jen v sukni a plavkách, přitom jsme ani nešli přímo na pláž. Až po chvíli. A v žabkách. V tom teple nezbývá nic jiného, než chodit do kina, takže jsem za poslední dobu viděla tolik filmů, že byste je nespočítali na prstech obou rukou. Byla jsem na premiéře filmu Věčně mladá, kde hraje Blake Lively (alias Serena z GG) a Harrison Ford, který má jakožto Indiana Jones v mém srdci své místečko. Moc jsem od toho nečekala, protože "romantické drama" není úplně můj šálek kávy, ale to vám bylo TAK dobrý! Je to krásně natočený a všechno je takový nový a nečekaný, za mě fakt super. Po filmu se nám v hlavě honila otázka, zda bychom chtěli být nesmrtelní a stále vypadat na dvacet-něco - a vy?

Dalším filmem byla Papírová města, jejichž knižní předlohu napsal John Green, ten samý pán, co napsal i Hvězdy nám nepřály. Tentokrát byla v hlavní roli topmodelka Cara Delevigne, která je mladší o půl roku než já, ale stihla toho asi milionkrát víc. Příjemně se na to koukalo a docela mě zajímá, jestli jsou i v Evropě nějaká papírová města, tzv. "copyrightové pasti", kterými si kartografové pojišťují své mapy proti krádeži. Všichni totiž všude píšou jen o Agloe, což je papírové město, do kterého právě v tom filmu odjede Cara, ale žádná jiná moc jinde nenacházím. Láká mě to, hned bych všechna objela.









Sukně - & Other Stories
Plavky - Lindex
Lodičky - Mango
Prsteny - Antipearle

Aug 25, 2015

Holka z hor

Pamatujete si na náš malý červený výlet? Zastavily jsme se během něj i na hoře Alpspitze, která je hned vedle nejvyšší hory Německa - Zugspitze. Chvíli jsme přemýšlely, jestli dáme tu Alp nebo raději Zug, ale rozdíl v ceně lanovky (asi 27€ versus 52€) nás přesvědčil - a za "ušetřené" penízky jsme si daly parádní oběd, viz minulý článek. Asi 50 metrů nad horskou stanicí lanovky, kam jsme se nechaly vyvézt, je vyhlídková plošina AlpspiX. Pro ty, co nemají rádi výšky a stání nad 1000 metrovou hloubkou, to asi nebude úplně oblíbená atrakce, ale my tám strávily asi půl hodiny. Ten výhled, to panorama! A hlavně: ten vítr! Hučelo nám v uších ještě další den. Noc jsme strávily v krásném apartmánu v Garmisch-Partenkirchen s výhledem na ty vysokánské hory. Víte, že v Ga-Pa byly ZOH '36? Předevčírem jsem se vrátila ze Sarajeva, kde zas byly ZOH '84, takže mi zbývá navštívit už jen 17 zimně-olympijských měst a nadělím si nějaký cestovatelský diplom za návštěvu všech ZOH měst. Dobrej plán, viďte? Nejvíc mě teď láká francouzské Chamonix, kde to celé začalo, woo!













Šaty - River Island
Tenisky - Nike
Sluneční brýle - ASOS
Kabelečka - H&M

Aug 19, 2015

Tři karty, bez kterých se na cestách neobejdu

Nevím, jak vy, ale já mám v peněžence asi patnáct karet. Do kina, do drogerie, na poštu, do knihkupectví, do lékárny, do parfumerie, občanku... Ale při cestování je všechny vyházím a nechám si tam krom karty pojištěnce jen tři. Tři karty, které kdybych doma zapomněla, tak se celý výlet jemně (možná i silně) mlátím do hlavy a toužím vrátit se domů a neudělat znova stejnou chybu. Ale tyhle karty já doma snad nikdy nenechám. Jo a deku z téhle úvodní fotky mám díky poslední kartě, protože když si tady na Sarajevo Film Festivalu člověk koupí lístky do kina MasterCard kartou, dostane parádní dárek dle výběru. A deka je do letního kina prostě potřeba!


Kartou číslo 1
je pro mě má nová a krásná potápěčská kartička. S Janem jsme si udělali PADI OWD kurz potápění, takže teď si můžeme směle půjčit výstroj a potopit se do 18 metrů kdekoliv, kde se dá potápět. Od Německa přes Španělsko až po Malajsii a Austrálii, ach. Pochopitelně tedy pouze s kartičkou, která nás k tomu opravňuje. Na tuhle kartu jsem pyšná jak blázen. Řidičák si budu dělat po létě, ale i tak si myslím, že mi to potápění bude vždycky dělat větší radost.



Druhou nepostradatelnou kartou je pro mě od letoška EYCA. Víte, jak vám vždycky ve škole tvrdili, že ISIC je nejlepší na světě a že ho uplatníte úplně všude a že tu novou revalidační známku prostě potřebujete? Kecy. ISIC mi v cizině velice často neberou. Neznáme, nechceme, plné vstupné, prosím, díky. Nesmysl, jsme přece mladí a studenti a tak dále, dávejte slevy. Letos jsme při online nákupu vstupenek do Alhambry zjistili, že s EYCA kartou je to hnedle skoro o půlku levnější - a kdo by nechtěl ušetřit stopade. Tak jsme si zjistili, co je to EYCA, jeli si ji do České rady dětí a mládeže (v centru, na Senovážném náměstí) udělat a bylo. Báli jsme se, že na ni budeme čekat třeba měsíc, ale vyrobí vám ji hned na místě - musíte jen přinést svou fotku a potvrzení o studiu, pokud máte. A sto kaček. Picassovo muzeum v Málaze, které normálně stojí přes deset euro a s ISICem si tam ani neškrtnete, bylo díky EYCA kartičce zcela zadarmo. Docela mě mrzí, že jsem o ní nevěděla dřív!


A třetí karta do party, bez které bych se cestovat občas i bála, je MasterCard kreditka. Znáte to, jsou sice okamžiky k nezaplacení, jako je třeba pohled do očí jedovaté rybě nebo ten pocit, když mávnete studentskou kartičkou a máte celé muzeum zadarmo, ale na všechno ostatní je tu MasterCard, žejo. Nebo jak je to v té reklamě. : ) Ráda vychytávám akce na letenky, každá korunka dobrá, viďte, a nejradši jezdím na výlety s různými kamarády, vy možná taky, tak to třeba znáte, vše se dlouho vymýšlí, plánuje, řeší se peníze, komu se kolik pošle, aby co zaplatil... A pak jsou ty levné letenky v tahu. Kreditkou je vždycky koupím hned pro všechny a jsem úplně oukej s tím, že mi to posílají až za týden dva, protože mi ty peníze nikde nechybí. Navíc v cizině člověk nikdy neví, kdy se dostane do trablí a bude muset něco mastně platit, od různých nemocničních výloh, které vám pojišťovna sice proplatí, ale až zpětně, přes nečekanou opravu auta až po pět nových letenek pro celou rodinu, když si spletete den odletu. Ehm. Stane se. A musím taky říct, že mě baví mít věci pod kontrolou. Jinak to, čemu říkáme všichni kreditka, je vlastně normální platební karta. Tahlencta moje s mapou krásné Barcelony, po které jsme drandili na Vespě, má ještě výhodu v tom, že na věci, které si s ní koupíte, se vztahuje zadarmo pojištění proti krádeži i poškození (!), takže když si koupíte mobil, pak vám spadne na zem a rozbije se vám displej... Tak vám to zaplatí. A ještě se u toho mobilu nebo jiné elektroniky automaticky prodlouží záruka o rok. Pro tele jako jsem já naprosto geniální.

P.S.: Já sama jsem u ČSOB už spoustu a spoustu letbyla to moje úplně první banka a snad zůstane i tou poslední. Teď mají navíc soutěž Měsíc bez hotovosti, kde se vyhrává prostým nakupováním, takže doufám, že eurovíkend v Paříži nebo Římě bude můj!

Aug 8, 2015

Gibraltar

V červenci jsme si udělali jednodenní výlet z Málagy na Gibraltar. Na Gibu je docela nesmysl zůstávat/přespávat, nedoplatili byste se. Bus z Málagy do stanice La Línea, která je ještě ve Španělsku, ani ne pět minut pěšky od hranic. V hraničním domečku už začíná ta pravá Anglie, britský přízvuk tamějšího officera mě po třech týdnech (mé milované!) španělštiny zvláštně rozzářil, bylo to tak nečekaný a prostě pěkný. Nechali jsme si s Janem dát do pasu razítko na památku - lepší suvenýr než opička na gumě, žejo - a vstoupili jsme na britské území. Na sakra turistické britské území. Španělé si sem jezdí nakoupit levnější tabák bez daně, Britové trávit dovolenou "doma", leč v nečekaně hezkém počasí a ostatní turisti jdou na opice. Obchody jsou tradičně britské, od Topshopu přes M&S a F&F až po Morrisons. Většina se nachází na Main Street a tu nemůžete minout. Ulice na Gibraltaru mají krásné a tradiční názvy, od Churchillky u hranic, přes Castle Street, kudy jsme zcházeli z kopce do centra, pak Devil's Gap Road se schody pomalovanými červenou, bílou a modrou - no prostě Union Flag - už od referenda z 1967 (přezdívá se jim taky Union Jack Steps nebo Referendum Steps) až po ulice různých sirů a královny. Na hranicích dostanete i mapu a různé letáky (včetně jednoho o tom, jak se chovat u makaků a proč je nekrmit), takže se na Gibu rozhodně neztratíte.

Pláží je na Gibu šest a čtyři z nich jsou písečné. My jsme moc necítili touhu plácat se někde s tunou turistů, tak jsme vyrazili za makaky. Lanovka byla nejen předražená, navíc se na ni čekala dvouhodinová fronta, tak jsme vyrazili pěšky. V těch 45°C na slunci to možná nebyl nejlepší nápad a už v půlce cesty jsme měli všechnu vodu vypitou, ale stálo to za to. Byli jsme na té cestě úplně sami. Stoupali jsme výš a dál, až jsme potkali dva místní náctileté cyklisty, kteří zrovna odpočívali, tak jsme se s nimi dali do řeči. Ptali jsme se jich, jaký je život na Gibu a oba ve stejnou chvíli vykřikli: "HOT!" a s tím jsme nemohli nesouhlasit. A taky je to prý krom vedra docela i nuda, mají tam akorát jedno kino, fitko, lední bruslení a bowling, za zábavou proto jezdí raději do Španělska. Jeden z kluků španělsky uměl, druhý ne, chodí tam na britskou střední a na Gibu přece španělštinu nepotřebují, na vysokou školu je rodiče pošlou do Anglie. Kam jinam, na Gibraltaru žádná není... Ale letos v září se otevírá! University of Gibraltar vznikla po vzoru University of Seychelles a třeba rodiče nechají kluky tam, kdo ví. Pak jsme si povídali chvíli o opicích a dalších krásách Gibraltaru, které už je překvapivě moc neberou, a bylo to super. Podobně jako razítko v pase je i povídání si s místňáky hezkou vzpomínkou.

Dorazili jsme ke schodům a asi hodinu po nich stoupali a potkávali makaky. Většina byla v pohodě, nechala nás projít, ale před jedním obrovským a zlým makakem jsme museli uhýbat, jinak by nám nejspíš ošklivě ublížil. Schodů bylo přes 1500, pokud máte strach z výšek, tak pro vás rozhodně nejsou, na oficiálních stránkách píšou, že u tohoto výstupu je difficulty: hard, ale nic z toho jsme my nevěděli, tak jsme šli. A šli. Já jsem byla úplně rudá, nějak mi to sluníčko stouplo do hlavy, ale pak jsme si uvědomili, že jsme na sebe vlastně pyšní. Za á jsme nějakou tu korunku (euříčko) ušetřili, a to se dycky hodí, mámo, a za bé jsme ve vedru vylezli na kopec a to se taky počítá. V infocentru nad lanovkou jsme se zeptali, kudy nejlépe dolů, paní nám poradila dvě trasy, tak se ptám no a co schody, tak ona na mě holka jedna bláznivá, na schody se opovažte jít, v tomhle vedru byste z nich nejen spadli, ale taky byste dostali infarkt a my ajajaj, no my po těch schodech přišli, tak se paní chytla za hlavu a za srdce, panečku skákavá, to mi, mládeži, ani neříkejte... Ale zvládli jsme to a přežili jsme! Bez úhony.

Makakové vůbec nejsou takoví kámoši, jak jsem si představovala. Doufala jsem, že odejdeme s bezva fotkami Sandry a Jana s opičkami na ramenou a jak se mazlíme s opičími miminky, ale místo toho nás čekaly zavšivené nespokojené opice, kolem kterých lítalo více much než u kdejaké hnědé muší dobroty. Makakové jsou ale na skále, která je přírodní rezervací, úplně všude, to se jim zas upřít nedá. Mámy tahají dětem vši ze srsti, jiné opice kradou lidem igelitové a papírové tašky - jo, fakt si je tam neberte a rozhodně je před opicemi nevytahujte, pokud chcete odjet jako živí a zdraví majitelé svého nedávno koupeného nového majetku. Viděli jsme opice ukrást velikánskou tašku plnou jídla, jejíž obsah si pak zas kradly navzájem a cpaly to do sebe hlava nehlava. Za krmení jsou gigantické pokuty, takže... opovažte se. Makaků je tady na skále - takže vlastně na celém Gibu - něco málo přes 300, my jsme jich viděli tak 50. Bylo takové vedro, že se ani jim prý nechtělo z úkrytů a stromů. Starají se o ně místní veterináři a denně dostávají spoustu čerstvého ovoce, zeleniny, semínek a vody, sami se pak krmí různými listy, olivami, kořínky a květinkami. Každá opice má v sobě mikročip a navíc jim vytetují i číslo, aby je mohli s jistotou poznat. Věděli jste, že Gibraltar je jediným místem v celé Evropě, kde se vyskytují opice ve volné přírodě?

P.S.: Pokud tam pojedeme ještě někdy, tak vyzkoušíme (nejen vrakové) potápění, je to tam prý krásný!




































O Sandře

O Sandře
Ahoj, jsem Sandra, je mi 23 a studuju Arts Management na VŠE v Praze. A miluju cestování.
dobrydensandro@gmail.com

Hledej!

Loading...

Najdete mě na Instagramu

Najdete mě na Facebooku

Follow this blog with bloglovin

Follow on Bloglovin

Followers

Total Pageviews

Blog Archive

Sony

Aquarius adriatic

asos

H&M

GANT

MÄC

CLINIQUE

©2009-2013 Sandra Kisić | All rights reserved. Powered by Blogger.