Protože je prakticky konec houbové sezóny, jak se zdá (tady dokonce lid sdílí, kde a kdy našel kolik jakých hub), tak mi nezbývá nic jiného než těšit se na příští rok. Letos jsem šla sbírat houby poprvé (a pak podruhé a potřetí...), i když to může někomu připadat zvláštní, tak u nás tenhle zvyk moc rozjetý není, houbařský nožík se u nás nedědí a rozeznávat hodné houby od těch zlých umím jen teoreticky díky zkušenostem z hodin biologie od paní učitelky Borůvkové. Když jsem ale loni úspěšně obhájila bakalářku, tak mi Jan krom květinky a polibku dal i rozkošný skládací nožík, do kapsy i do letadla - a jak jsme nedávno zjistili, tak i na houby. Les už byl docela vybrakovaný, takže jsme toho moc nenašli, ale seznámili jsme se alespoň s myslivcem, který šel naplnit krmítko a zjistit, jestli mu náhodou Máša nechce zardousit všechny srnky. Ale co vás nemá, ta se bojí snad i myší! Skoro. Pamatujete, jak jsme Mášu unavili minule?
A po obědě, ke kterému samosebou byly smažené houbové řízky, jsme se vrhli na učení, mariáš a poslouchání gramofonu, který je trochu švihlý - buď můžete poslouchat hudbu o malý fous pomaleji (a hlouběji) nebo o fous rychleji (a výše). Takže jsme poslouchali a napodobovali Beatles, kteří zněli buď trochu jako
čipmankové
, nebo jako ne-úplně-mentálně-v-pohodě Leonard Cohen.
