Mé listí mi rozumí

Mozartovi rozumějí Pražané, mně listí, každej má něco. A na procházku listím a pomalu umírající trávou není lepšího času než začátek letošního listopadu, kdy je přes den ještě těch 10-12 stupňů. Kozajdy jsem si nedávno vysnila, a ač jsem se bála, že mi nebudou přes lýtko, protože mi většina kozaček přes ně jednoduše není, opak byl pravdou - a díky elastickému neoprenu můžu i já být králem nadkolenních bot. Krátké sako prohlašuju úlovkem letošního podzimu, mám pocit, že jde opravdu ke všemu stejně jako ty šortky, které bych nosila denně. Koupila jsem si je v drážďanské Zaře, kde byly (překvapivě) o dvě stovky levnější než v té pražské - a to ušetření dvou stovek prakticky zaplatilo cestu. O tílku z viskózy škoda mluvit, o mém nejoblíbenějším materiálu tu toho bylo až až. Nemůžu se dočkat chvíle, až Asos (nebo Zoot, Yoox, ba kdokoliv) přidá do filtrů u oblečení materiál. Co na tom, že si můžu vybrat barvu, velikost a značku, když na mě po rozkliknutí vyskočí zas nějaký polyester.

Taška je od kanadské značky Matt&Nat, která je vegan friendly, eco friendly a říká o sobě, že je designcentrická. Nemají rádi ubližování zvířatům a záleží jím na blahu naší planety, proto je u nich základním pravidlem nepoužívat kůži k výrobě svých tašek. Recyklují jak blázen, podšívky jsou z plastových lahví, používají korek a v budoucnu se můžeme těšit i na recyklovaná kola od kol (haha, kola od kol, jasně, že mám na mysli duše). Na jejich webu jsou tašky skoro úplně vyprodané, proto doporučuju objednat si je na Asosu, kde mají velký výběr a většina je zlevněná na půlku.

P.S.: Koukám si tak na statistiky, odkud ke mně kdo chodí... A heleme se, jedna paní učitelka si ke mně našla taky cestu (a taky k Michelle - u té si přečtěte poslední článek a běda, pokud se v něm uvidíte).

Kozajdy -

H&M

, šortky -

Zara

, punčocháče -

Marks&Spencer

/balení po 3/, tílko -

Zara

, sako -

H&M

, kabelečka -

Matt&Nat

(z

Asosu

), prsten -

ANTIPEARLE

, sluneční brýle -

H&M

Fotky -

Linduna

S autem do přírody

Do přírody jde člověk normálně pěšky, žejo, nebo vezme kolo a jede. Já si ale zašla do Průhonického parku s autem a je fakt, že na mě ti lidi u potoka a jejich děti krmící kachny koukali zvláštně - nejspíš proto, že je by asi úplně nenapadlo vzít si růžovýho Volkswagen Brouka přímo do parku. Auto je od londýnské značky LYDC, kterou v ČR najdete snad jenom na Zootu, takže ty kabelky snad nebude mít úplně každá. Já se do toho auta zamilovala a "až budu velká", tak si jednoho pořídím. Pamatuje si tu někdo na Herbie z toho 8 let starého filmu s Lindsay Lohan? : )

A jelikož je to auto králem nejen silnic, ale i okrasou všech dívek a žen, rozhodla jsem se, že vám ho daruju. Přesně tohle. Růžový. Krásný. Lesklý a třpytivý. Jednou nošený. ; ) Vejde se toho do něj dost (zrcadlovka a dva objektivy, peněženka, klíče, sluchátka, nabíječka, mobil, krém, rtěnka, pouzdro na sluneční brýle) a láká na sebe pohledy celého světa. Jednoduše touží být viděno co nejvíce lidmi - proto jsem si řekla, že tentokrát nebude tahle 'soutěž' pro všechny, ale jen pro ty, co se prezentují na internetu - pro blogerky. Je mi jedno, jestli vás sleduje deset, sto, tisíc nebo deset tisíc lidí, hlavní je mít nějakej ten blogísek, na který se s tímhle auťákem třeba někdy vyfotíte. Tak tedy podmínky: 1) hoďte mi do komentáře link na outfit na vašem blogu, ke kterému by se vám Brouk nejlépe hodil a 2) nasdílejte tenhle článek někde. Nebo taky nemusíte, to je jedno. A nespravedlivě to v sobotu vyberu podle toho, čí outfit se mi k této netradiční tašce bude nejvíc líbit. >>> EDIT: Vyhrála ho Paulína, protože jí se hodí naprosto ke všemu, jak sama říká - a já s tím souhlasím. Gratuluju!

P.S.: Víte, že VW Brouk má motor vzadu a kufr vepředu? : )

P.P.S.: Víte, že ty kolečka vypadají jako Fuchs kola ze starých 911?

Body - Gat Rimon (z

Asosu

), sako - H&M, kalhoty -

Asos

, taška - LYDC (ze

Zootu

), boty - Margiela x H&M, sluneční brýle - H&M, rtěnka - MAC

Bouřka

Tuhle bouřlivou košili nosím každý týden (někdy i dvakrát), protože je přesně z toho materiálu, ze kterého bych si přála mít všechno oblečení, povlečení, povlaky na polštáře, šátky, celý svět. Možná si ji pamatujete z klubového článku, možná odněkud z fb, protože už měsíc a půl jsme jako Gatsby a Daisy, Starsky a Hutch, Tom a Jerry, Itchy a Scratchy, Fred a Ginger, Harold a Kumar, Thelma a Louise, Butch Cassidy a Sundance Kid, Mickey a Minnie, Sherlock a Watson, Jeníček a Mařenka, Bill Clinton a Monica, gin s tonicem, Adam a Eva, Barbie a Ken... mám pokračovat? Snad si rozumíme. Máte v šatníku nějakého toho Robina pro svého Batmana?

P.S.: Když prší, jsou tyhle lesklé MM6 tenisky jako darem z nebes (kterým ovšem není ten déšť); pogumované kalhoty si k tělu taky nepustí ani kapku vody a o crossbody tašce, co vypadá, jak kdyby byla vyrobená z pneumatiky, ani nemluvím. Jsem holka do deště i do bouřky.

Kalhoty - H&M, košile - H&M, kabelka - Cheap Monday (z

Asosu

), tenisky -

Margiela

KOBE - or not to be?

Před měsícem jsme s Adélou a Robinem měli skvělou příležitost navštívit nově otevřenou restauraci KOBE v Pánské pasáži. Když jsem si pročítala to naše sedmichodové degustační menu, byla jsem trošku ve stresu a bála jsem se, že půlku pokrmů radši přeskočím. Jako předkrm tu byly připravené mini hamburgery a sushi, já jsem si raději nedala z (oprávněného!) strachu, že bych si v půlce degustačního menu musela lehnout pod stůl. A po dvou a půl hodinách ochutnávání jsem se cítila jako v ráji - na mě musíte přes jídlo, ne s kytkou, však se ví, čím prochází láska, no ne? Ten večer mi připomněl každoroční přejídání se s přáteli. Bylo mi tak krásně!

Carpaccio z chobotnice

dušené v bílém víně bylo na mě docela slaný (nesolim ani neslané věci, zabte mě), ale TAK dobrý. Jestli začínáme tímhle, tak co bude dál, proboha? Ta paní chobotnice nakrájená na tenké plátky byla v dokonalé omáčce, na kterou jsem si pro vás vydyndala recept -

na salsu ogrilujeme jarní cibulku, kterou rozmixujeme s olivovým olejem, čerstvým chilli, vinným octem a opraženými mandlemi. Osolíme, opepříme dle chuti. Posypeme olivami.

Snad se mi to někdy rozumně povede (základem budou asi ty pražené mandle, mhmmm).

Prakticky syrové hovězí maso? Nejsem tataráková holka, ale

sashimi Kobe

(plátky hovězího masa Kobe zprudka pečené na pánvi, sypané jarní cibulkou) se staly během chvilky mou doživotní láskou. Plátkovou sůl jsem měla podruhé v životě a učinila jsem rozhodnutí koupit si jí nejmíň dvě kila domů, toho zázvoru (to oranžové nalevo) také tak. Jedla bych ho klidně i samotný, ale s tím masem to bylo neskutečný. Kobe je město v Japonsku, odkud prý pochází to nejchutnější hovězí na celém světě. Hovězí Kobe pochází ze zvláštního plemene skotu Wagyu, kterému ostatní kravičky nesahají ani po kopýtka. Češou je a masírují, dostávají pivo (to ničí škodlivé bakterie a udržuje skot zdravým, šeptá se) a pak si na nich pochutnává Spielberg nebo Tom Cruise během předávání Oscarů.

Smažená líčka z mořského ďasa v sezamové tempuře

, zeleninka v sójové omáčce, wasabi pyré, omáčka ze šalotky a rýžového octa... Mořský ďas je božský na všechny způsoby, takže tohle pro mě byla jistota (ač jsem se obávala wasabi pyré), která opravdu nezklamala - ba naopak. Taky mě tu zajímala omáčka, pokud vás taky, tak

orestujte šalotku, zalijte rýžovým octem, nechte trochu svařit, přidejte smetanu, opět svařte, osolte a opepřete

a jsme doma. Ne, taky jsem nevěděla, co je to tempura - ale je to jednoduše to těstíčko, které vidíte na fotce. Nom nom.

Filátko z růžové pražmy

ocenili všichni kolem mě zlatou medailí, ale u mě ta pražmička byla ráda za bronzovou, ač se jí ty minibrambůrky, kapary, olivy a domácí salsa musí opravdu nechat. Ryba je u mě skoro na denním pořádku, pražmu jím v Chorvatsku často, takže tady mě nic nepřekvapilo, ale ani nezklamalo. Grilovaného tuňáka bych ocenila asi víc. : )

Chobotnice s bylinkami a bílým vínem

s pikantní tomatovou omáčkou a domácím bramborovým chlebem - mmmm, něco podobného jsem měla na své narozeniny před půl rokem v

Le Patio

na Národce a obojí bylo skvostné. Sice to chapadlo nebylo zlatým hřebem večera, ale i tak bych si ho teď dala s radostí znova. Ta omáčka byla s kousky rajčat a ještě horký chlebík se stal mou top přílohou degustačního menu. Recept, prosím!

Grilovaný steak z nízkého roštěnce

z chovu Wagyu mě nedostal tolik, jak bych si přála - a jak bych očekávala. Možná to bylo tím, co všechno už jsem ten večer ochutnala, možná i tím, že jsem už byla prakticky plná a na další maso neměla chuť, ale zvládla jsem ho jak královna. Restované fazolky s tomaty a jemná krémová omáčka ze smržů mě taky moc mile překvapily, nejsem fazolková, ale tyhle byly fakt super. Nedokážu si to vysvětlit, ale za celý večer se neobjevilo NIC, co bych nesnědla, co by mi nechutnalo. To se u mě nestává často, to mi věřte.

Nugátový dortík

s pistáciovou omáčkou jsem zhltla jak hladová rybička. Částečně už jsem opravdu potřebovala něco sladkého, taky jsem pospíchala na předpremiéru třetího nejlepšího filmu -

Rivalové

(VŘELE doporučuju!) a vypadal jednoduše dokonale. A chutnal snad ještě líp, nic příjemnějšího jsem na jazyku neměla hodně dlouho. Do

KOBE

se zas vrátím minimálně zas pro tenhle dezertík.