Sushi královna

K narozeninám jsem dostala pro sebe a pro Jana skoro čtyřhodinový kurz sushi. Akci pořádal DinnerClub a já vůbec nevěděla, co od toho čekat, nikdy jsem na žádném kurzu asijské kuchyně nebyla. Na šestou jsme dorazili do Tančící kuchyně (naproti Tančícímu domu), hned u dveří jsme dostali skleničku vína a vydali se pomalu k velkému stolu. Celý večer vedl Lee anglicky. Lee má rodiče z Tchaj-wanu, ale narodil se v Coloradu, pak procestoval celou Asii, usadil se na chvíli na Novém Zélandu a pak se konečně dostal do Prahy! Stál u zrodu restaurace Sansho, kam se snad taky brzo vydáme. : )

A jak to celé probíhalo? Nejdříve jsme si dali tradiční japonskou miso polévku a fazolové lusky edamame, ty byly TAK super! Naučili jsme se připravit si rýži na sushi, nakrájeli jsme si ryby a zeleninu, cpali do sebe velikánské kusy sashimi (prostě syrový losos) a už to jelo. Hosomaki. Prostě maki, to, co si většina lidí pod termínem "sushi" představí. Futomaki, trochu složitější a macatější kousky! Roztahovat rýži a pokládat na ni věcičky, potom to celé zarolovat, jo, to mě bavilo, ale krájení mi vůbec nešlo - naštěstí jsme tam byli ve dvou a ten můj milý rozmilý muž to s nožem umí úplně neskutečně, tak jsem tuhle část raději vždycky nechala na něm. Uramaki čili California rolls, jó, ty já moc ráda! Bála jsem se, že tyhle nám vůbec nepůjdou - a hle, s trochou pomoci pana šéfkuchaře jsme měli prvotřídní rolky. Temaki - největší sranda večera. Tohle je prostě kornout, do kterého dáte trošku rýže a pak tam nacpete, co hrdlo ráčí, já si ho napěchovala avokádem a lososem, Lee se mé závislosti na avokádu docela smál - a po kurzu mi přinesl avokádo, co nám zbylo. : ) Nigiri jsou prostě válečkem rýže s nějakou tou dobrotou nahoře, mně nejvíc zachutnal úhoř, měla jsem ho úplně poprvé.

Celou dobu jsme stále jedli a jedli a jedli, samosebou jsme vyráběli mnohem více, než jsme dokázali sníst, po kurzu jsme si ještě sedli a pili víno, ochutnávali japonské saké a já vyjídala avokádo, povídali jsme si s Leem o jeho kuchařské minulosti a o všem možném. Zbyly nám dva obrovské přeplněné talíře našich geniálních výtvorů, ze kterého se další ráno (a den) najedlo pět lidí! Abych pravdu řekla, dříve mi ceny různých kulinářských kurzů přišly trošku přemrštěné (byla jsem ještě třeba na kurzu výroby makronků), ale po tomhle dokonalém večeru (s tááákovouhle vejslužkou) ho ráda doporučím úplně každému. Hned bych si ho zopakovala, takže sledujte DinnerClub a třeba si nějakou příští akci dáme spolu! : )

P.S.: Kulturní a jídelní dárky jsou podle mě nejlepší - taky jsme dostali lístky na dost vyprodané představení Požitkáři, na ten nadcházející čtvrtek se těším už měsíc!

Jarně letní slavnosti

Jdu s tímhle trošku s křížkem po funuse, tahle párty byla před víc než měsícem, ale mně ani vám to určitě nevadí, protože jaro tu máme až teď. A na to oblečeníčko si ještě nějakou dobu sice počkáme, leč mám pocit, že ochutnávka v nás jen probudí větší touhu po všech těch kůžích a hedvábí a viskóze a rozlétanosti. Paulína se zamilovala do náušnic z 1000 a 1 noci, Udulu (to jako Adéla, zkuste nahradit všechny samohlásky ve vašem jménem písmenem U, bude vám dobře) zas do nadkolenních kozaček a já jsem se snažila nenápadně zmizet v bílé košulce a semišové bundě. Kolekce přijde do obchodů někde kolem mých narozenin - tedy kolem sedmého března, těšte se!

To by bylo, abych si nevzpomněla na kolegy ze Zátiší, kteří si tentokrát dali opravdu záležet a s tématem 'Maroko' zabojovali naprosto bravurně. Pamatujete, jaké hody jsme měli na Isabel? A u Home/Designbloku? Připomeňte si! Vegetariánské pâté z hub a lilků ve mně vyvolávalo respekt, ale pak jsem si musela dát další (a další a další? Tentokrát ne, už jsem byla docela najezená předtím! : )). Masíčkové jednohubky nebo ty s kaviárem? Pojďte k mamince! Už snad klasická (a ta nejlepší) oříšková, pistáciová a marcipánová (!!!) zmrzlina se do mně vešla, i když jsem si myslela, že už to jednoduše fyzicky nebude možné. A zlatým hřebem večera, který se mi přes naplněnost bohužel nepodařilo ochutnat, byl nádherný dort /ale ok, ten marcipán jsem panu fotografovi z talířku musela trošku uzobávat/. Stojím si za tím, že jídlo musí být nejen potěchou pro chuťové buňky, ale i pro oči! Jo a o drinky se postarala Alkoholka a musím uznat, že by občas daly trochu zabrat - ale ty fialky a růže, mmmm! : )