Jak jste si možná všimli na Instagramu pod hashtagem #lilredtrippin, vydaly jsme se s Adlou & Marťou do Bavorska. Malý výlet proto, jelikož jsme vyjely jen na tři dny (a taky proto, že my tři dohromady neměříme ani pět metrů), a červený proto, poněvadž jsme drandily v červeném BMW 4 Gran Coupé. První zastávkou byla starořímská Villa Rustica u Leutstetten, kam jsme si bláhově myslely, že dojedeme autem. Z mýlky nás vyvedl místní cyklista, který nám přikázal se OKAMŽITĚ OTOČIT A ODJET! Přemýšlely jsme, jestli jet dál a risknout to, nebo se raději otočit, zaparkovat u kraje cesty a jít pěšky půl hodiny. Tak jsme to raději otočily a jely zpět - naštěstí, protože si nás tento přívětivý pán s rysy onoho známého vůdce přišel za pár minut zkontrolovat. Těsně před západem slunce jsme ke zbytkům starořímského bejváku došly (částečně vysokou trávou), už se ani nedalo jít dovnitř a blíž, tak jsme se smutně otočily na (pomyslném) teniskovém podpatku otočily a šly k autu hledat si klíšťata.
Naštěstí jsme se za hodinku a půl ubytovaly v nádherném apartmánu v horském Garmisch-Partenkirchen, daly si zbytek salátu z ranního Delmartu (no, dobře, už moc nedaly, protože byl najednou přehnaně mokrej a hořkej) a šly spát. Ráno nás probudilo slunce a nádherný výhled na nejvyšší horu Německa - Zugspitze a její kolegyni Alpspitze, ale o tom zas příště. Po zábavné lanovce a procházení se na čistém horském vzduchu jsme do GPS nastavily jedno krásný jezero. Překvapivě v ten moment, kdy jsme tam dojely, začalo pršet TAK mohutně, že se ani nedalo jet dál. Natož vystoupit z auta, které se nám dokonce podařilo i jemně ťuknout (v našich představách šlo o díru velikosti kráteru, nakonec jsme zjistily, že je to jen jemný škrábanec, jak od nehtíčku!), no jsme holky šikovný. Tak jsme si řekly, že si v tom dešti spravíme chuť v přilehlé bavorské restauraci.
Usadily jsme se a dostaly menu pouze v němčině, které nerozumíme. Díky svým znalostem z hodin německého jazyka v páté třídě (tedy před 12 lety) jsem byla schopná přeložit vepřové, sýr a brambory. Muž u vedlejšího stolu si všiml, že tápeme, tak píchnul prstem na první jídlo a oznámil nám, že je to top a že si na něm právě pochutnal. Leberkäse? Jo? Co je to? Sýr? Ale ne ne, to je vepřové! S volským vokem! Bože, bomba, dreimal, bereme to všechny tři! A navrch Weisswursty! Po chvíli nám na stole přistály tři (na tři prsty) tlusté plátky LANČMÍTU osmaženého v půl litru oleje. Teď ho googlím a slzí mi oči smutkem. Bavorský játrový sýr, klasik bavorské kuchyně. PROBOHA PROČ. Bílé klobásky přinesli v míse s vařící vodou a neměly žádnou chuť. PROČ. Pomoc. Taky si je teď projíždím a - ach ne - střívko se nemá jíst. : (
P.S.: Pokračování (přes)příště!
