Kam v Praze na jídlo?

Dnes vám dám pár tipů na to, kam zajít po škole, práci, náročném dni, o víkendu, před víkendem, po víkendu, hladoví a žízniví v Praze na něco dobrého za studentské ceny. Spolu s tím se podělím i o nějaké ne_moc_dobré zkušenosti, aneb co už si příště asi nedám. Kam (a na co) chodíte vy dělat radost svým chuťovým pohárkům?

Začnu slaně. Swiss Burger v Globe Café (minutka od tramvajové zastávky Myslíkova)  nasytí, ale nepřesytí, což není vždy špatně! Salát jsem vyndala, nemám ho ráda, ale maso bylo perfektně připravené, sýr příjemně rozpeklý, grilované žampiony a cibule tomu dodaly říz. Určitě bych si ho dala znova. Výtku mám ovšem na stranu hranolek, které se zřejmě ohřívaly tři minuty v mikrovlnce po vyndání z mrazáku. Horší než u strýčka Ronalda McDonalda, vám řeknu.

P.S.: Mají tu mangový džus.

Bramborové plátky s horkým sýrovým dipem zvané Čízy v Atmosféře (2 min od Karlových Lázní) jsou to pravé, pokud máte "na něco" chuť. Je jich přes půl kilogramu, takže nasytí vás i vaše dva kamarády. Kape z nich mastnota, ale právě z toho důvodu dostanete košík plný ubrousků a můžete sušit do aleluja. Doporučuji i obyčejné bramborové plátky se třemi druhy omáček (čili, česneková a křenová - já osobně křen nesnáším, proto si radši vždy poručíme dvě čili nebo dvě česnekové). K tomu vás na jazyku pohladí i jejich citronáda nebo domácí ledový čaj, obojí mám ozkoušené a pravidelně si to tam objednávám.

Ovšem Fettuccine Coloseum, kde jinde než v Coloseu (dvě minutky od metra Můstek, pokud vylezete šikovně)  na Václaváku, byly pro mne obrovským zklamáním. Nejen, že byly tvrdé a při každém skousnutí měl člověk pocit, že žvýká polotovar, ale byly i studené. Člověk by čekal, že když těstoviny nesou název po samotné restauraci, tak budou delikatesní. Jak říkám, bylo to přímo naopak. Coloseum mě tímto odradilo tam opět někdy jít.

Na druhou stranu těstoviny na bylinkách ve Velrybě (dvě minutky z Národní třídy) na mě opravdu zapůsobily. Žádný hóch nóbl název, na rozdíl od těch výše zmiňovaných, ale chuť výtečná. Pouhé bylinkové máslo, trochu česneku a hora parmezánu mě rozparádily na celý den. Mohu doporučit i těstoviny na olivách (se sušenými rajčaty, česnekem... a olivami), taky výtečné!

Pokud jste neochutnali provensálské máslo s opečeným chlebem v Krásných Ztrátách (pět min od ND), běžte to co nejrychleji napravit. Mísí s v něm chuť provensálských bylinek s levandulí, správným množstvím soli a ostatního koření. Chléb je domácí a vždy horký, takže se na něm máslo polehounku rozplývá... mmm. I ve dvou lidech si dejte porci pro čtyři, neprohloupíte.

A kam na správný hermelín? To je těžké. Mí přátelé si je dali (a já směla ochutnat!) na výše zmíněných třech adresách - Krásný ZtrátyVelryba a Atmosphere. Nejsem odborník na Pepu, tudíž vám neřeknu, který byl nejlepší, je to kus od kusu. V Atmošce ho podávájí s hromadou feferonek na dřevěném prkně, ve Velrybě nešetří i jinou zeleninou a hermelín ve Ztrátách pochází z chráněné dílny a kromě feferon k němu dostanete i černé olivy a domácí chléb.

Krokety v Hany Bany (minuta ze Staroměstské) jsou ideální k "zakousnutí" k citronádě, pivu či vašemu oblíbenému nápoji. Hodně nivy, hodně tatarky, hodně kroket (když se na pana číšníka usmějete) za studentskou cenu, stejně jako všechno ostatní v Hany.

Inu, posuňme se od těch slaných pochoutek dál. V Café Colore (dvě minutky od tram Vodičkova) si musíte dát jejich Kubýnský dort. Osvědčená klasika. Čokoláda, banán, čokoláda, jemné čokoládové hoblinky a... čokoláda.

Nemáte čas, máte chuť na něco sladkého a nestačí vám Marska z automatu? Šup do Bageterie Boulevard pro jejich čokoládové truffle. Mousse au chocolat s piškoty. JE NEJLEPŠÍ.

P.S.: Po deváté hodině večerní jsou všechny dobroty z ledničky (jogurty, tiramisu, truffle, saláty) za poloviční cenu. Ale pšššt.

Na žízeň je citronáda v Krásných Ztrátách. Je mnohem lepší než ta v Atmosféře i lepší než v Hany Bany. Citrusy se zde nešetří, na přání vám udělají i neperlivou (ale to všude) a pohladí tělo i duši ; )

Čerstvě vymačkané pomerančové džusy můžu ve dve v noci, ten v Café Colore není výjimkou. Fresh je zde i rozkošně doplněn pomerančíčkem na sklenici. Používají tu super pomeranče, bála jsem se, že budou suché či hořké, ale díkybohu byly dokonalé.

A na závěr Krvavý rybník v Kávovarně (minutka od Václaváku, ukryta v Lucerně) vás opravdu probudí. Bohužel se mi nedaří najít webové stránky Kávovarny, takže vám přesně neřeknu, zda je ten červený sirup třešňový či jahodový, ale ten dolní zelený je mátový. K tomu voda (opět na požádání neperlivá), lístky máty, plátky limetky a led. Zamíchat a užívat si těch 480 ml osvěžujícího nápoje.