Rybičkovka.

Na střední škole byla vždycky ke svačině ve čtvrtek. Rybičková pomazánka na chlebu s odpornou kůrkou. Ostatní dny byla nudná šunková pomazánka, nebo jen prachsprosté máslo se zeleninou a sýrem. Rybičkovka s vajíčkovkou byly ale mými nehynoucími favority. Se spolužákem jsme měli klasický čtvrteční plán, tři minutky před zvoněním jsem se vytratila "na toaletu" a pospíchala do jídelny, abych vzala svačinu pro tři čtyři kamarády. Protože hned jak zazvonilo, vlétlo dovnitř pět gaziliónů hladových gymnazistů a o chleba byla nouze. On mi mezitím vzal kabelku a šel si do jídelny za mnou pro smradlavou dobrotu.

Dnes jsem byla poprvé svědkem domácí přípravy rybičkovky. Tři konzervy sardinek, dva sýry, lžička majonézy, jedno vajíčko a sůl. Nejtěžší je na tom otevřít ty sardinky (alespoň pro muže zřejmě, já i s rozbitým otvírákem neměla problém.. who's the king!). Ve škole nám do toho cpali i cca tunu nakrájené cibule a navrch okurku, ale podle mě to není potřeba. Ale proti gustu žádný dišputát, že!

Takže!

3 konzervy sardinek

100 g taveného sýru

lžička majonézy

1 vejce

půl citronu

50 g másla

4 špetky soli

(ani víc ani míň!)

+

asi

20 horkých a křupavých toastů

P.S.: Uvítám vaše recepty na pomazánky!

Berlin.

Nebudu suše doporučovat klasické památky, ne proto, že jich Berlín tolik nemá, ale protože ten nejlepší seznam najdete v KaDeWe mapě. Tudíž hned po příjezdu si vezměte, ať už v hotelu či v samotném obchoďáku, kouzelnou stříbrnou mapu s 62 nej pamětihodnostmi a 50 z nich si rovnou vyškrtněte. Srsly, Madame Tussauds? V žádném městě jsem neměla potřebu si tam zajít, tak proč zrovna v Bln, že. Knihovna? Kongresák? To jsou tipy, teda. Za sebe samozřejmě dávám hlas Braniborské bráně, památníku holocaustu /ne proto, abyste tam hráli na schovku, ale protože je to něco, co opravdu stojí za to vidět/, Checkpoint Charlie a Reichstagu.

Mně byl ze všech stran doporučován Tacheles - aka squat - aka centrum veškerého berlínského umění. Za sebe říkám jedno velké ne. Nejen, že mi opravdu vadil smrad výkalů linoucí se ze všech stran, ale z těch všech lidí ("umělců") tam mi lezl mráz po zádech. A byla tam tma /jo, okej, na fotkách to tak děsivě nevypadá/. Kromě nás a pár zmatených seniorů, kteří si sem cestu našli pravděpodobně díky KaDeWe mapě s brilantními tipy, tam bylo možná pár krys. Asi jsem na to moc málo alternativní, nebo moc mladá nebo tak něco /a asi tomu prostě jenom nerozumím/. Ale o sto metrů vedle se nachází moc milá

kavárnička

s wifi (heslo: babybaby) a mangovým smoothie (a za první check-in na 4sq tam dostanete zadarmo cappuccino, no neberte to).

Letošní Berlín byl spíše o jídle a o nákupech. A photoautomatu. A fotit jídlo mě poslední dobou nějak baví víc, než fotit sebe nebo památky nebo cokoliv jiného.

Vítězslav

nám ukázal to nejlepší z berlínských secondhandů a bazarů, obchodů s kožichy za třicet euro, doporučil nám bleší trhy (radši si ale na těch internátech čekněte, zda není v Německu nějaký svátek - jako například minulou neděli. To se totiž žádné blešáky nekonají) a zavedl nás do typické berlínské hospůdky. Prodloužený víkend jak má být!

Cos

Znáte někoho, kdo nemá rád čínské nudle z krabičky? Hm? HM?

A až dostanete chuť na sladké, rozhodně nechoďte do Dunkin Donuts.

V třípatrovém Ritter Sportu si můžete vyrobit vlastní čokoládu!

Nákupy, jídlo a Víťa. Víc k životu nepotřebuju.

Ha-ha-ha.

Před_Berlín

Před rokem jsem byla v Berlíně. Dva dny, s tátou. Bylo to okej, ale už si skoro nic nepamatuju, a tak jsem se rozhodla jet tam znova tento rok, teď ale na čtyři dny a bez táty (ne že by táta nebyl dobrou společností, ale uznejte, že je to jiné než jet s kamarády). Původní plán byl strávit poklidně čtyři dny v Berlíně s jedním kamarádem, ale nakonec jede i Adélka, že tam Vítek žije asi víte /a že se postará o průvodcování si asi domyslíte ; )/, plus je tam zrovna teď šéfredaktor Médiáře /čtvrteční večeře na Fridrichstrasse!/. Vážení, nuda to nebude. Pokusím se pro vás (a pro sebe, SAMOZŘEJMĚ) vytvořit nějaký super čtyřdenní harmonogram do Berlína. Klasicky jsem to nechala na poslední chvíli, až mi ta práce zbyla na zítřejší dopolední autobus (ale průvodce a mapičky mám, aspoň něco). Pokud jste v Berlíně už byli, uvítám tipy na obchody, restaurace a další must-see místa! Přikládám pár fotek z minulého roku, na ty z letoška si tak týden počkáte ; )

Černých bot není nikdy dost.

Vždy jsem nesnášela špičaté boty. Evokují mi červené latexové kozačky laciných děv, nevkusné džínové boty s tkaničkami podivných paní na zastávce (možná stejného povolání jako z první asociace) a osmdesátá léta. Poslední dobou ale vídám kolem sebe samé vkusné lodičky s vkusnými trojúhelníkovitými špičkami. Nechala jsem se zlákat natolik, že jsem si sama jedny pořídila. Nízký podpatek a příjemná špička (aneb vejdou se do ní všechny prsty a nebolí to).

Pokud sledujete tento blog, tak víte, že mám slabost pro boty na vysokém klínu s vysokou platformou. Nejen, že jsou pohodlnější než leckteré kecky, ale hlavně mě velice přitahují vizuálně. Všechny bych si klidně dala do vitríny a koukala na ně každé ráno /kdybych ovšem nějaký ten prostor na vitrínku měla, že/. Tyhle, ač to z mé fotografie nevypadá, jsou vskutku designovým kouskem. Dnes mi je přivezl kurýr, a tak jsem se v nich celý večer promenádovala po bytě.