V pátek třináctého se mnohým dějí hrozné věci, vymknuté kotníky, nefunkční mobily, ztráty peněženek... Co postihlo v ten den vás? Mě naštěstí nic, a to jsem dvě hodiny letěla, že. Vedle mě seděly dvě švédské missky, přede mnou další tři. V letadle mi připadalo, že každá švédská slečna vypadá nejlíp na světě, ale po příletu mi to tak už nepřipadalo. Čekala jsem samé blondýny a ono ne, Švédky se rády barví na hnědo, nejsou se svými světlými vlasy spokojené, mhmm. Švédští muži buď vypadají jako gayové/modelové, nebo jako blonďatí Hagridové. U mužů letí delší vlasy vzadu zagumičkované do drdůlku.
Stockholm je neuvěřitelně rychlej. Dvacet minut od příletu už jsem s kufrem a taškou jela do centra autobusem. Lístky na autobus (Flygbussarna) koupíte v automatech na letišti, pokud vám je méně než 26, tak je jedna cesta za 79 švédských korun, což je zhruba 230 korun českých. Večer jsme šli na koncert švédské kapely Those Darlins, po kterém následoval koncert britského Summer Campu. Ačkoliv jsem ani jednu kapelu neznala, tak to bylo ÚŽASNÝ! Atmosféra, Švédi, hudba, vstup zadarmo (před desátou je často vstup zadarmo do klubů, na koncerty).
Ovšem celou noc sněžilo, takže ráno byly pocity smíšené - sníh, vítr (dokonce i ze zásuvek tu fouká), žádné slunce (jen to ošklivé bílé nebe, co oslepuje). Rozhodli jsme si udělat netradičně na začátku nakupovací den. Ale předtím jsme si dali masové koule, co jiného. Prošli jsme hlavní nákupní ulice, zašli do tržnice Östermalms Saluhall (je docela malá), utratili milióny peněz a koupili horu švédských sladkostí. A teď hurá na koncert Xiu Xiu, čau!
