Balonkové království

Strávit sobotní dopoledne v naprosto prázdné budově Mánesa a ještě se přiučit něco o focení? Na to nešlo nekývnout i přes nekřesťansky brzkou hodinu (10 ráno!) a bolavá záda. Canon uspořádal (prakticky jen pro Lucku, Adlu, Paulu a mě) krásný workshop se slovenskou fotografkou Petrou Ficovou /dvorní fotografka Darinky/ a neuvěřitelně rozkošnou patnáctiletou (!!) modelkou. A přítomny byly i nádherné šaty například od Jany Mikešové, Ivany Kaňovské a dalších hvězd. Já se zamilovala do těchto zelených od Kateřiny Geislerové, ke kterým mi ale zjevně pár centimetrů chybí. Ale střih je to přesně ten můj oblíbený! A ta zelená mi taky docela jde, no ne? : )

Ten prostor je tak skvělej, chci tam žít. Evidentně jsme musely vypadat dost zábavně, protože po nás neustále pokukovali všelijací turisti, občas si i to naše blogerko-fotografko-modelkovské aranžmá fotili. Při odcházení jsem se dotázala, zda si jeden velikánský trs balónků můžu vzít. "No jasně, co my s tím tady!" Ooooh, balónky! Věděli jste, že jeden velký

balon

je buď právě

balon

nebo i

balón

, ale malé

balónky

nejsou

balonky

? A zábavná

balonková

příhoda je zas s krátkým óčkem. A máte to.

Comme Sandra

Svoje první CDG tričko jsem dostala od Adlinky a po roce dost častého nošení (a praní) vypadá stále jako nové (a bílá je vskutku bělejší). Takže samozřejmě, že jsem si před měsícem musela v Berlíně koupit další, tentokrát s červenými a bílými pruhy. V budoucnu mám v plánu udělat nálet na puntíkovaná, stojí za to /a kdo nevíte, co mi dát za pět týdnů k narozeninám... nó, tak teď už víte!/ a neomrzí. Conversky jsem si koupila už tak nějak ze zvyku - a lehce impulzivně, i přesto z nich mám kopec radosti. ♥

Ježek v kleci

Tyhle boty dělají mně i všem kolem denně radost. Ukazovala jsem vám je už kdysi v květnu, kdy jsem ještě netušila, co v nich vlastně je. Líbí se tátovi, líbí se mámě, líbí se cizí paní v tramvaji, líbí se někomu, kdo má velice podobné v černé, a málem se zalíbily i jednomu westíkovi, naštěstí se mi podařilo poodejít. Čím víc patiny budou získávat, tím budou atraktivnější a srdéčku mému blíž. Máte něco, co je s tou patinou ještě hezčí? U spousty věcí by mi to opotřebení vadilo, tady je to alespoň pro mě plusem. A po dlouhé době jsem na sobě měla všechno z ČR a nic z internetů (a to sako nemůžu a NEMŮŽU ho přestat nosit, tak mě nelynčujte).

P.S.: Zdalipak nějaký zdatný foglarovec pozná, kde to jsem? Druhá fotka pomůže.

Košile - Esprit, sako - H&M, kalhoty -

Adélky

(ale kdyby se po nich ptala, tak NIC NEVÍTE), boty - GANT, Chubby Stick -

Pudgy Peony

& & & fotky -

Lind(t)

Jak jsme píchli

Minulý týden jsem se s kamarády ze Švýcarska (italský Švýcar, francouzský Švýcar původem z Bosny a chorvatský Švýcar) vydala Fiatem Bravo na výlet do Splitu (cca 90 km od místa, kde jsem). Zhruba 20 km před Splitem jsem si všimla, že něco smrdí, jeli jsme asi 140 km/h. Jó, guma. Gumy. Jedna úplně kaput, tři ještě jakž takž ok. Třiadvacetiletí hoši se jali poprvé v životě měnit pneumatiku, i jim to šlo, kdyby jeden z nich neupustil tu starou na moji nohu. I po týdnu je trochu fialová a trochu zelená. Neva, aspoň to namažu nějakým krémem z krabičky první pomoci. Hm, asi si tu kpp předávali z generace na generaci, všechny tuby sice nafouklé, ale po zmáčknutí jsem došla k nepříjemnému zjištění, že se obsah vypařil, náplasti nelepily, snad jen ty špendlíky byly funkční. Výměna se chlapcům povedla a my se vydali na cestu zpět.

Sjeli jsme z dálnice, s tou rezervou jsme mohli jet max 60 kph, a nechali se vést navigací, která občas problikávala a házela nás na švýcarské mapy. Divila jsem se, že Tom Tom nefunguje tak, jak má, aha, Ital ji koupil ve výprodeji. Neva. Najednou nás vedla čím dál tím víc pryč od moře, až mi to začalo být podezřelé, ale nikde nikdo, všude jen pole a prázdné vesničky. Klimatizaci jsme neměli zapnutou (ani rádio), protože se s ní prý moc všechno přehřívá (v poledne v Chorvatsku značka ideál), půl litru vody už taky bylo dávno pryč, takže mi po nějaké chvilce začalo být špatně a museli jsme zastavit u cesty. Yay. Konečně jsme dojeli do vesničky, kde byl jeden dům a v zahradě dvě starší dámy. Poradily nám, kam jet (kam se vrátit a kde odbočit), daly nám dvě flašky s vodou a po zhruba 100 kilometrech jsme dojeli zpátky, dali si oběd a usnuli.

P.S.: Fotky jsou z jednoho krásného červnového dne v Praze. : )

Šaty - H&M, mikina - Weekday, sluneční brýle - Ray Ban, loď - Moschino (z Asosu), boty - Napapijri z Destroy, Adélka z Inadequate Cliché