Dneska je 300. den letošního roku a včera se měnil čas, hurá! Prvních 68 dní mého roku 2014 jste si mohli projet TADY, dalších 62 dní TUHLENC, následujících 71 skvělých dní bylo V ČERVENCI, takže teď tu máme říjnovou kolekci s novými a rozkošnými 99 dny. Uf, dalo to práci, ale zas jsem si připomněla všechny ty krásné chvíle Česka, Polska, Chorvatska, Skotska, Ameriky... Pokud mě na Instagramu nesledujete, tak jsem tadyyyy!
Jela jsem s Bárou do Chorvatska, kde jsem si parádně zaběhala, objevovala kočičky po celé pláži, připomněla si, že čínské obchody nestojí za nic, koupila si čokoládu se slanými preclíky, prozradila vám své plážovky, vychutnávala si světlé nebe a osvěžující moře, jela poprvé na vodním skútru... a prostě mi bylo moc fajn.
V srpnu jsme s Janem
do Skotska! Páni, to vám bylo prostě
, celá se tu tetelím a červenám. Byli jsme v
Edinburghu
a byli jsme i v
Glasgow
, občas se díky okolí cítili jako Harry Potter, okusili jsme davové šílenství kolem festivalů (především
a paní s obručí), cpali do sebe ty nejlahodnější a nejkaloričtější anglické snídaně (fazole, vejce, hash browns, žampiony, šunčička... French toast, snídaňové burrito a spoustu dalších dobrot) a dokonce jsme navštívili i nějakou tu galerii a muzeum! Vydali jsme se k lodi Britannia, ale bohužel moc pozdě, bylo už zavřeno, takže jsme se klasicky zase nadlábli jako králové. Užívali jsme si čerstvého vzduchu u moře a pobíhali po pláži, hřáli se v malebných kavárničkách, vykupovali skotské charity shops, kupovali pivo u Poláků a čas od času si udělali fotku na Instax. K tomu jsme se na začátku dobývali do špatného bytu a pak v tom správném se klepali zimou pod fialovou dekou a na ten den koupených
luxury
polštářích (a naštěstí potom objevili topení). A autobusy tam mají wi-fi!
V létě jsem si zase zvykla nosit ve vlasech čelenky (a na hlavě sluchátka), taky jsem si pořídila nového mobilního
, omrkla novou
Topshopáckou
kolekci
Marques x Almeida
(ó, ta džínovina), nadšeně si koupila srdíčkové rozdělovátko na dvoje sluchátka, poslala překrásný pohled z
Krakowa
a cvakala na kompaktní foťák.
Zase jsem se po době zamilovala do Prahy. Do čínských jídel (to kung-pao! ta zmrzlina s machou! to špenátové goma-ae!), která uvařila Emma, do focení kalendáře
(těšte se, budu dubnová!), do čínských koláčků štěstí a toho, co mi predikují, do "skoro-synovce" Hajíka, který roste jak z vody (a jeho zuby taky, au), do
ve Vodičkovce, do olivového chleba, který maminka přivezla až z Athén, do skleněné konvice v
a do
Nikonu
!
I v Česku jsme se ale s Jeníkem měli nejlíp! Jezdili jsme na chatu, kde jsme grilovali masíčko a kukuřici, zabíjeli vosy (teda spíš... zabíjel), četli si knížky, na které v internety pokryté Praze není čas a dělali si výlety všude kolem (třeba na hrad Lipnice nad Sázavou, tam jsme si pochutnali na bramboráku u Švejka). Pustili jsme slzičku
, kde jsem poznala skvělou Sandru (stejně vysoká, +- stejně stará, stejně malá noha, Sandry jsou super, ne?) a málem chytila květinu. Nafotili jsme pár krásných fotek
a Honza mi udělal borůvkové lívance, po kterých dychtím ještě teď. Taky během mého Chorvatska vylezl pětitisícový
Kazbek
a mně poprvé od někoho přišel pohled dřív než odesílatel. No a zjistila jsem, jak je skvělé mít doma levnou (zdarma!) pracovní sílu, která vám s radostí spraví náhrdelník i brýle do dalšího dne. Doporučuju. Si najít taky takovou pracovní sílu.
Kosmeticky jsem tak trochu zamrzlá na levelu
přirozená
, protože na ty kosmetiky nějak nemám tolik náladu a trochu mě i zlobí
. Ale
Ultrabalm
z Lush je všemast, která ničemu neuškodí, kamarádkám jsem z Ameriky přivezla
eos mazátka
, nalakovala si nehty perletí a třpytkami z
Topshopu
, očichala celé
Lush
Vánoce, vzala Simpsonovské
MAC
stíny až do LA, navoněla se novou
DKNY
vůní #MyNy a skákala do vzduchu radostí z
Clinique
vzorečků na cesty.
Poprvé v životě jsem letěla letadlem víc než nějaké tři čtyři hodiny. A poprvé takhle velikánským letadlem s toooolika sedadly! V Los Angeles jsem jedla úplně neskutečná a dokonalá jídla, všechno bylo raw, organické, čerstvé, fair trade a tak dále, od banánových palačinek s javorovým sirupem přes růžovou limonádu až po vajíčka v našem
, kde bydlívala i Marilyn. Navštívily jsme s Natálkou
a zatoužila po těch (asi zbytečně drahých)
Wildfox
brýlích.
Rychle jsem si zvykla na to modré nebe, úplně jinak modré než nebe evropské. Na obláčkové vzkazy z letadel, které jsem znala jen z filmů, na palmy, které rostou opravdu všude, na atrakce v
, na krevetkové večeře u
, na vylidněné i přeplněné pláže v
Santa Monice
a na ty nejlepší džusové kombinace světa.
Hlavním cílem mého vejletu do Los Angeles byla (díky
) účast na
66. Emmy Awards
, kde jsem ochala nad
Zooey Deschanel
a na parkovišti potkala nějaké ty hvězdičky z
Game Of Thrones
. Mrkla jsem i na
show Jimmyho Kimmela
přímo na chodníku slávy, vážně přemýšlela o nákupu plyšové zmrzliny (not really), dumala nad velikostí kalifornských šťavnatých borůvek a zbaštila nejlepší pizzu mého života /ricotta + máslová dýně + bylinky/ v
, kam chodí samé celebritky.
Po devíti dnech v LA jsem jela do San Francisca mexickým autobusem s mexickým řidičem a Mexičany, seděla na nejhorším rozbitém sedadle a na každé zastávce musela dát řidiči dýško
jeden dolar
(aspoň, že tak,
pesos
jsem u sebe neměla). Ale odměnou mi byl sanfranciský slaný oceánský vzduch, čerstvá zmrzlina od
, každodenní jízdy
i ferry z Larkspuru, tu a tam nějaký ten pejsek, výlety po
Corte Madera
,
Sausalitu
a
Tiburónu
, vracení se domů po
Golden Gate Bridge
(toho pohledu jsem se nemohla nabažit). Ono jakéhokoliv pohledu v SF jsem se nemohla nabažit, ty krásné domky, šílené ulice, lázně
Sutro
a příjemné počasí udělají své.
Poprvé ve svém životě jsem také na denní bázi platila dolary. Nyní asi jednou z mých nejoblíbenějších měn. Samosebou jsem si udělala radost u
, vyjela až nahoru na
Coit Tower
, pila džus s chia semínky, trošku se zklamala na
Pier 39
, vyfotila si
#goldengateselfie
, rozzářila se u růžového bouráku a růžové
marshmallow
kuchařky a jedním hltem do sebe hodila sépiové těstoviny s limetkovo-mátovou redukcí a piniovými oříšky, mňam!
Ale musím říct, že mi Praha chyběla. Pohled na
Pražský hrad
z jedné střechy
, automat s plyšáky v Kolíně na nádraží, psí holčičky a chlapečci, natáčení
Ano, šéfe!
v příšerné restauraci na Národce, plavba po Vltavě s mou
a můj pokus o
.
Pak přišlo i nadšení z
v centru Prahy, první podzimní mlhy na Žižkově, designový obchod s
, mé pěkňoučké líčení vizážistkou
, most v Kolíně, věcičky na stole,
Pau
oslava a filmový festival
Be2Can
. Tadá!
