Sandra Kisić

Dneska je 300. den letošního roku a včera se měnil čas, hurá! Prvních 68 dní mého roku 2014 jste si mohli projet TADY, dalších 62 dní TUHLENC, následujících 71 skvělých dní bylo V ČERVENCI, takže teď tu máme říjnovou kolekci s novými a rozkošnými 99 dny. Uf, dalo to práci, ale zas jsem si připomněla všechny ty krásné chvíle Česka, Polska, Chorvatska, Skotska, Ameriky... Pokud mě na Instagramu nesledujete, tak jsem tadyyyy!

Jela jsem s Bárou do Chorvatska, kde jsem si parádně zaběhala, objevovala kočičky po celé pláži, připomněla si, že čínské obchody nestojí za nic, koupila si čokoládu se slanými preclíky, prozradila vám své plážovky, vychutnávala si světlé nebe a osvěžující moře, jela poprvé na vodním skútru... a prostě mi bylo moc fajn.

V srpnu jsme s Janem

letěli

do Skotska! Páni, to vám bylo prostě

nejkrásnější

, celá se tu tetelím a červenám. Byli jsme v

Edinburghu

a byli jsme i v

Glasgow

, občas se díky okolí cítili jako Harry Potter, okusili jsme davové šílenství kolem festivalů (především

Fringe

a paní s obručí), cpali do sebe ty nejlahodnější a nejkaloričtější anglické snídaně (fazole, vejce, hash browns, žampiony, šunčička... French toast, snídaňové burrito a spoustu dalších dobrot) a dokonce jsme navštívili i nějakou tu galerii a muzeum! Vydali jsme se k lodi Britannia, ale bohužel moc pozdě, bylo už zavřeno, takže jsme se klasicky zase nadlábli jako králové. Užívali jsme si čerstvého vzduchu u moře a pobíhali po pláži, hřáli se v malebných kavárničkách, vykupovali skotské charity shops, kupovali pivo u Poláků a čas od času si udělali fotku na Instax. K tomu jsme se na začátku dobývali do špatného bytu a pak v tom správném se klepali zimou pod fialovou dekou a na ten den koupených

luxury

polštářích (a naštěstí potom objevili topení). A autobusy tam mají wi-fi!

V létě jsem si zase zvykla nosit ve vlasech čelenky (a na hlavě sluchátka), taky jsem si pořídila nového mobilního

parťáka

, omrkla novou

Topshopáckou

kolekci

Marques x Almeida

(ó, ta džínovina), nadšeně si koupila srdíčkové rozdělovátko na dvoje sluchátka, poslala překrásný pohled z

Krakowa

a cvakala na kompaktní foťák.

Zase jsem se po době zamilovala do Prahy. Do čínských jídel (to kung-pao! ta zmrzlina s machou! to špenátové goma-ae!), která uvařila Emma, do focení kalendáře

Czech Fashion Illustrated

(těšte se, budu dubnová!), do čínských koláčků štěstí a toho, co mi predikují, do "skoro-synovce" Hajíka, který roste jak z vody (a jeho zuby taky, au), do

fro-yo

ve Vodičkovce, do olivového chleba, který maminka přivezla až z Athén, do skleněné konvice v

Bistru 8

a do

Nikonu

Tady asi není ani potřeba komentovat, prostě jsem teď byla nějakou dobu tenisková. Ale nebojte, to teď se změnou času skončilo a v teniskách mě do příštího roku už nepotkáte! A ty moje

Conversky

Nike

to budou muset přes zimu vydržet v krabicích.

#sorry

I v Česku jsme se ale s Jeníkem měli nejlíp! Jezdili jsme na chatu, kde jsme grilovali masíčko a kukuřici, zabíjeli vosy (teda spíš... zabíjel), četli si knížky, na které v internety pokryté Praze není čas a dělali si výlety všude kolem (třeba na hrad Lipnice nad Sázavou, tam jsme si pochutnali na bramboráku u Švejka). Pustili jsme slzičku

svatbě za Prahou

, kde jsem poznala skvělou Sandru (stejně vysoká, +- stejně stará, stejně malá noha, Sandry jsou super, ne?) a málem chytila květinu. Nafotili jsme pár krásných fotek

pro IKEA

a Honza mi udělal borůvkové lívance, po kterých dychtím ještě teď. Taky během mého Chorvatska vylezl pětitisícový

Kazbek

a mně poprvé od někoho přišel pohled dřív než odesílatel. No a zjistila jsem, jak je skvělé mít doma levnou (zdarma!) pracovní sílu, která vám s radostí spraví náhrdelník i brýle do dalšího dne. Doporučuju. Si najít taky takovou pracovní sílu.

Kosmeticky jsem tak trochu zamrzlá na levelu

přirozená

, protože na ty kosmetiky nějak nemám tolik náladu a trochu mě i zlobí

ekzém

. Ale

Ultrabalm

z Lush je všemast, která ničemu neuškodí, kamarádkám jsem z Ameriky přivezla

eos mazátka

, nalakovala si nehty perletí a třpytkami z

Topshopu

, očichala celé

Lush

Vánoce, vzala Simpsonovské

MAC

stíny až do LA, navoněla se novou

DKNY

vůní #MyNy a skákala do vzduchu radostí z

Clinique

vzorečků na cesty.

Poprvé v životě jsem letěla letadlem víc než nějaké tři čtyři hodiny. A poprvé takhle velikánským letadlem s toooolika sedadly! V Los Angeles jsem jedla úplně neskutečná a dokonalá jídla, všechno bylo raw, organické, čerstvé, fair trade a tak dále, od banánových palačinek s javorovým sirupem přes růžovou limonádu až po vajíčka v našem

hotýlku

, kde bydlívala i Marilyn. Navštívily jsme s Natálkou

Getty Center

a zatoužila po těch (asi zbytečně drahých)

Wildfox

brýlích.

Rychle jsem si zvykla na to modré nebe, úplně jinak modré než nebe evropské. Na obláčkové vzkazy z letadel, které jsem znala jen z filmů, na palmy, které rostou opravdu všude, na atrakce v

Universal Studios

, na krevetkové večeře u

Bubby Gumpa

, na vylidněné i přeplněné pláže v

Santa Monice

a na ty nejlepší džusové kombinace světa.

Hlavním cílem mého vejletu do Los Angeles byla (díky

Martinovi

) účast na

66. Emmy Awards

, kde jsem ochala nad

Zooey Deschanel

a na parkovišti potkala nějaké ty hvězdičky z

Game Of Thrones

. Mrkla jsem i na

show Jimmyho Kimmela

přímo na chodníku slávy, vážně přemýšlela o nákupu plyšové zmrzliny (not really), dumala nad velikostí kalifornských šťavnatých borůvek a zbaštila nejlepší pizzu mého života /ricotta + máslová dýně + bylinky/ v

Urth Caffé

, kam chodí samé celebritky.

Po devíti dnech v LA jsem jela do San Francisca mexickým autobusem s mexickým řidičem a Mexičany, seděla na nejhorším rozbitém sedadle a na každé zastávce musela dát řidiči dýško

jeden dolar

(aspoň, že tak,

pesos

jsem u sebe neměla). Ale odměnou mi byl sanfranciský slaný oceánský vzduch, čerstvá zmrzlina od

Dreyer's

, každodenní jízdy

Uberem

i ferry z Larkspuru, tu a tam nějaký ten pejsek, výlety po

Corte Madera

Sausalitu

Tiburónu

, vracení se domů po