Nejsem největším fanouškem indie hudby a obecně těch moderních hudbiček, ale když jsem se dívala, co se bude v Berlíně dít během našeho pobytu, spočinulo mé oko na takové větší akci. Na docela sympatickém festivale indie hudbice! "Stejně tam nic nebudu znát," pomyslela jsem si a stejně ten line up rozklikla. Ha, Killers, TYJO! Bonaparte, ježiši ježiši, tam musim jít (geniální show před rokem a půl v pražské Arše, kam mě vzal Petr, dík!), rozhodla jsem se. Pak už jsem jen dávala na doporučení kamarádů - musíš vidět Sigur Rós, Friendly Fires jsou rozkošní (a fakt jsou!), iamamiwhoami je pecková (je to spíš takový děsivý mop), Franz Ferdinand musíš slyšet! Nicolas Jaar! Orbital! Simian Mobile Disco! Little Dragon! Kate Nash! Miike Snow! Každý byl nadšený z něčeho jiného, že.
Díky Proti Šedi jsme se tam s kamarádkou mohly podívat, poznat skvělé lidi (ať už návštěvníky festivalu nebo umělce či fotografy) a užít si parádní akci. Moje kamarádka Bára napsala takové menší pojednání o Berlin Festivalu, které je plné jejího ostrovtipu, vřele vám ho doporučuji! Přečtete si ho tady. A pokud byste se chtěli podívat na nějaké ty moje fotky, tak tak učiňte zde. : )
Jsem hrozně ráda, že jsem tam byla. A jsem docela ráda i za ten press vstup - co jsem slyšela (a viděla), tak normálně se u vchodu čekalo každý den i půl hodiny na to, abyste mohli vejít do letištní haly, kde vás čekaly čtyři kontroly nepříjemných sekuriťáků. Novináři si dovnitř mohli nosit cokoliv, všem to bylo jedno. Zvláštní. Tým Berlin Festivalu byl extra ochotný, všechno s radostí a rychle zařídili. A povězme si to na rovinu, nejradši jsem byla za toalety, které mohlo používat jen třeba tři sta, čtyři sta lidí - narozdíl od Toi Toiek a stojacích toalet pro pány, které tu byly pro více než 25 000 návštěvníků. Oba dny BF jsem strávila v kožených Converskách - a superka. Na jeden koncert (Bonaparte, žejo) jsem si vzala klíny koupené den předtím a klasicky - překvapivě klínově - jsou megapohodlné, ale vzhledem k tomu, že bylo mokro a stále jsme někde pobíhali, zas jsem se přezula.
Atmoška byla neuvěřitelná, lidi rozjaření, umělci taky (that awkward moment when you're sitting next to some weird bald guy and then get told he was Paul Kalkbrenner or what), ceny pití přepálený (0,4 piva, které stejně nepiju, za 4 eura? Red Bull s vodkou 6.50? Samotná vodka 6 euro?), fronty u stánků s jídlem pětikilometrový (ale vege hot dog byl jedním z nejlepších jídel toho týdne, to tofu bylo fakt nepřekonatelný), počasí sychravé, sekuriťáci usměvaví, stánky s hadry druhej den vykoupený (chtěla jsem tašku It's my Flughafen and I'll Rave if I Want to! - celá akcička se odehrávala na Flughafen Tempelhof, že, letišťátko, které není už skoro dvacet let v provozu). Škoda, že jste tam nebyli se mnou!
