Dortový průvodce Prahou - seznam míst, kde u dortu proberete sex, peníze i politiku

V Colore to sice občas vypadá jako ve sborovně nedaleké ekonomky, ale aspoň si tam můžete přes stůl vyměňovat pohledy s moderátory televizních novin. Ahoj Reyi. Jako skoro v každém podniku si vás obsluha pamatuje, pokud sem chodíte často. Ale narozdíl od většiny jiných míst tady vypadají, že mají opravdu radost, když přijdete znova. Velkým plusem jsou zásuvky - jsou snad u každého stolu, který je u okna nebo u zdi, což se dost hodí, pokud jste notebookovými či mobilovými maniaky. Pokud jdete na dort sami, rozhodně si nedávejte dort Tricolore (ok, takhle jsem si ho pojmenovala já, mezi přáteli mu říkáme spíše Killer Cake). Je to čistý koncentrát bílé čokolády, nugátu a hořké čokolády, sami nemáte šanci ho zdolat. Naopak se nebojte dát si tu čokoládový dort s lesním ovocem, na marcipánu se nešetří, dort není přepiškotovaný (zato zdejší Míša řez má piškotu víc než dost) a kyselost ostružin je adekvátní. A nebo prostě jen obyčejný čokoládový dort, u toho se snad nikde vedle šlápnout nedá. Pistáciový mě osobně nebaví, možná proto, že nejsem velkým fanouškem pistácií, vlastně mi dost v kombinaci se sladkým vadí.

Snídaně v Savoyi jsou snad proslulejší než u Tiffanyho, ale my se bavíme o dortech. Pokud máte rádi ty lehké a ovocné, dejte si malinový. Já dávám raději přednost pravým dortům, těm, které jsou alespoň z půlky čokoládové. Vynikající je dort Savoy - vskutku mistrovské dílo. Nejen že na něj savoyští cukráři používají tu nejkvalitnější hořkou čokoládu, ale ty višně! A ten černý rybíz! Orgasmus chuťových buněk. Celý dort je potažený marcipánem a jednotlivé díly na sobě nesou ozdobné S jako Sandra. A onou pověstnou třešničkou na dortu je zde čokoládová pečeť se zlatým nápisem Café Savoy. Pokud bych si ze všech dortů z tohoto článku měla vybrat jeden, byl by to Savoy. Dokonce jsem na něj na internetech našla recept, ale jelikož nejsem zrovna pečící typ, budete ho muset vyzkoušet za mě. A pak mi třeba kousek pošlete...

Ač ovocné dorty nevyhledávám, v Cafe-Cafe si malinový dám s radostí. Zdá se mi to, nebo jsou všude jen malinové a ostružinové dorty? Kde jsou jahody, kde je kiwi, kde je ananas? Trochu invence, přátelé. Malinový dort nepřesytí, ale ani nezasytí. Kdo má v oblibě dát si místo oběda dortík, ten si na své nepřijde. Zato čokoládový dort je tu větším zabijákem než onen tříbarevný dort v Colore. I když jsem z něj snědla jen dvě třetiny, trávila jsem pak déle než had, co zrovna pozřel slona. Trochu mě zklamalo, že šlehačka byla sprejová a ne domácí, jak se sluší a patří v podniku takového jména. Pokud domácí byla, rozhodně tak nechutnala. Ale uznávám, že je možné, že jsem neměla svůj den, jelikož všichni mí přátelé pějí ódy jak na dorty, tak hlavně na šlehačku. A asi mají pravdu, Cafe-Cafe používá 33% - 35% čerstvou smetanu ke šlehání, kterou používám taky, když už nějaký ten dort peču, takže... si tam skočte na nejlepší čokoladový a malinový dorty na světě.

Snem všech borůvek je, že po utržení skončí na koláči v Amandine, aby se pak o ně mohly postarat servírky v úzkých černých šatech s bílými límečky. Co si budeme povídat, já se od nich také ráda nechávám obskakovat. Co tu dále mohu doporučit, je pomerančová limonáda se skořicí a toalety. Nedělám si srandu, jsou tam nádherné zdi, osvětlení a vodní baterie.

Musíte k Hájkovi. Na ten nejlepší čokoládovo-pomerančový dort na světě. Stačí mi si na něj vzpomenout a hned je mi dobře. Není sladký moc ani málo, prostě ideálně; žádný zbytečný piškoty, jen kolik je opravdu potřeba; a hlavně ta čokoláda a ten pomeranč! I když je sice ze všech dnešních dortů nejlevnější (a jo, co se týče dortů, tak vyšší cena opravdu implikuje kvalitu), dám za něj ruku do ohně.

Znáte Saint Tropez? Myslím tu cukrárnu v pasáži u Václaváku. I když je tam často prázdno - nebo chodím ve špatný čas, mají tam naprosto ty chuťově nejdokonalejší zákusky, jaké si jen dokážete představit. S ničím tam nešlápnete vedle. Pokud zrovna pospícháte na nějakou oslavu a nemáte dárek, kupte oslavencovi dva tři mini dortíky po devíti pětkách a uvidíte, jak se bude tetelit blahem. A ještě vám to krásně zabalí.

Mrkvové dorty jsou pro mne samotnou kapitolou. Vůči spojení mrkve se sladkou pochoutkou jsem byla léta skeptická a zvládla akorát tak nastrouhanou mrkev s jablkem, ale pak jsem v Londýně ochutnala ten nejdokonalejší carrot cake - snad z Marks&Spencera.. A v Praze marně hledám obdobu. Ochutnala jsem mrkvový dort v Café Globe i ve Starbucksu, ale ani jeden mě neposlal do kolen jako onen výše zmíněný anglický... Až objevíte nějaký lepší, hoďte echo.

No, tak to tady máte. Ty nejlepší dortíky, jedla jsem je celý víkend. Uf. Je mi blbě.

Vůně domova

Kromě toho, že se v bytě ráda obklopuju hezkým oblečením, botami a šperky, nějakou tou soškou, lampou a podobně, mám ráda i všechno, co nádherně voní - svíčky, vonné difuzéry a květiny. A protože mě nebaví pobíhat po městě a hledat perfektní svíčky, radši strávím hodinu na internetech v recenzích a objednám si to pravé ořechové, nejčastěji ze Zootu, protože mi vyhovuje, že když si objednám někdy dopoledne /třeba ve škole/, tak už to je pro mě odpoledne připraveno hned pod školou - na Hlaváku, v Zoot výdejně radosti, kde to štěstím vážně srší! : ) Ačkoliv je teprv půlka semestru, objednala jsem si budivou svíčku Parks London /60% slevě nešlo odolat/ a ač je to zvláštní, mám pocit, že opravdu funguje. To budou ty citrusy! Jíst bych je neměla, ale o čichání nikdo nic neříkal. A hned se mi líp soustředí, takže pokud s tím máte problém jako já a pokud často zbytečně prokrastinujete, protože nemáte sílu na nic, tak si jednu taky objednejte a bude vám líp. Slibuju. K tomu je naprosto přírodní, žádný parafín a ropa, hoří 60 hodin a netestují na zvířatech. Nevýhody? Nejsou. ; )

Na první fotce jsou vedle svíčky nádherné květiny, které jsem dostala k narozeninám. Nejkrásnější kytice tohoto roku, musím říct! Svíčkám Roberto Cavalli jsem věrná už docela dlouho a vím, že s nimi nelze šlápnout vedle, k tomu jsou na Zootu s asi 80% slevou, což je neuvěřitelný, alespoň pro mě. A Parks difuzér je asi tou nejlepší vonnou věcí domů, co existuje. Je to taková tekutina v lahvičce, do které dáte ratanové tyčinky a ty pak jednou týdně obrátíte, skrze ně se vůně vypařuje a voní to božsky.

Ráda mám kolem sebe i zeleň, takže když mi rozmilý Vojta z Gantu předevčírem přivezl kytičku, byla jsem přešťastná, jaro u mě doma, yes! Doufám, že se ty hyacinty brzo probudí k životu, děkuju!

Margiela den

Hlavní zpráva dnešního dne - Google Reader za tři měsíce končí, takže pokud vás blogísky, které sledujete pomocí Google Friend Connect baví, a nechcete, aby vám články unikaly, importujte si je všechny do Bloglovin' - nejsnadněji přes tento link, popřípadě konkrétně můj blog najdete tady. Dík! Já o vás taky nechci přijít.

Outfit je z minulého týdne. Jo, z toho týdne, kdy bylo dvanáct-čtrnáct stupňů, svítilo sluníčko a lidi odhazovali kabáty a zimní boty. A teď máme půlku března a teploty jsou zas pod nulou. Jupí. Dlouho jsem si na sebe nevzala jenom-nové-věci /poprvé, podruhé na sobě/! : ) Bundu jsem si koupila v listopadu/prosinci, je boží, možná si ji pamatujete z článku ze Simple Concept Store. Svetr je ze Zary, koupila jsem si ho nedávno ve slevách a líbí se mi, jak je průsvitný. A samozřejmě materiál - viskóza a len jsou vždycky kamarádi. Triko a kalhoty jsem si objednala z německého H&M a nechala si je poslat k Evě Lili do Berlína, převeliké díky! Taška je z mého oblíbeného Asosu, prsten Antipearle potřebuje, myslím, každá dívka a žena! MAC rtěnka je moje nová oblíbená, už ji nesundavám. ; ) Fotky má na svědomí Honza Skrášek, co na ně říkáte?

Top - Maison Martin Margiela x H&M, svetr - Zara, bunda - Maison Martin Margiela x H&M, boty - Maison Martin Margiela (MM6), kalhoty - H&M, taška - Asos, sluneční brýle - Ray Ban, prsten -

ANTIPEARLE, rtěnka - M.A.C. /Dazzle Lipstick - Caliente/

Už mi, lásko, není dvacet let

Tak tu máme výherce Clinique giveaway. Bylo to těžký. Hodně těžký. Přišlo mi asi čtyřicet různých přání, fotek, obrázků, dvě videa, jedna animace. V dnešním příspěvku vám přináším ty nejlepší, ty, co se nejvíce líbily mně. Něčím. Čím, to se vám pokusím níže přiblížit. Achjo, škoda, že těch Chubby Sticků pro vás nemám víc! Tak třeba příště. : ) Ke čtení článku si pusťte tuto písničku, abyste se moc nedivili názvu článku.

Jsem narcis. Samozřejmě se mi nejvíc líbila ta přání, kde jsem byla já. Takže první Chubby Stick (v preferovaném odstínu 08 Grandest Grape) poputuje k Aničce, která vytvořila animovanou Boo s Chubby Stickem. Moc se mi líbí můj klobouček a celkově ty barvy. Já bych nic takového asi vytvořit nedokázala. Anička se přiznala, že nad tím strávila skoro celý den, místo práce! A to si jeden macatý klacek zaslouží, no ne? ; )

Autorka tohoto obrázku má cit pro detail. A to já oceňuju. Jsem tam já - narcis - v šatech bez výstřihu, ty mám nejradši. Mám tam červenou rtěnku a rozpuštěné vlasy, to mám taky nejradši. Na stěně mám obraz s Eiffelovkou - miluju Paříž, vedle něj nejspíš mrakodrapy v NYC - tam bych se chtěla co nejdřív podívat. Girlanda z praporků má na sobě srdíčka (jedno srdíčko je i favicon mého blogu) a anglická přídavná jména, která mě určitě charakterizují /díky/. Jo a taky samozřejmě boty. Boty jsou i na stole - jako jeden z dárků. Asi to předpověděla, protože jsem k narozeninám opravdu boty dostala /kdo by to byl čekal, já rozhodně ne/. Taky je na stole poukaz na cestu kolem světa. Ach, hned jsem se zasnila! No a třípatrový dort s 21 svíčkami, správně! Třípatrový dort jsem neměla, zato jsem těch dortů měla pět /dva jsem snědla s přáteli, tři jíme pomalu s rodinou a sousedy/. A v neposlední řadě je vidět, že sleduje můj FB (všimněte si rtěnky, kterou držím v ruce, a komentáře). Takže - za mě jedno velký wow a Chubby Stick číslo 05 Plushest Punch!

Ač je obrázek napravo moc milý, rozhodla jsem se další Chubby Stick (03 Mightiest Maraschino) dát Křišťálovému glóbu a tedy další Aničce. Můžeme se jen dohadovat, do čí rodiny Anička patří, popřípadě s kým se přátelí, koho nedávno poznala, inu prostě kde k té kouli přišla! Jestli správně počítám, od počátku soutěžní přehlídky na Mezinárodním filmovém festivale v Karlových Varech (1948) se rozdávaly 46 krát. Budu doufat, že je to ta za Amélii z Montmartru.

Tohle jsou screenshoty z flashového videa, které mi přistálo v mailu. Bála jsem se koncovky .exe, ale bát jsem se nemusela, protože můj MacBook si tím stejně neuměl poradit, takže jsem musela /samozřejmě ihned!/ jet ven a video si pustit jinde. Moc pěkná hudba u toho byla, piano já ráda. A nápad silně neotřelý, musím říct!

Tady mě dojal příběh. Pamatujete, jak jsem jednou do města vyrazila s každou botou jinou? To inspirovalo Anetu, která si pořídila dvoje boty, aby z nich utvořila unikátní pár. Naštěstí má sestru, která má stejnou velikost bot jako ona, tak se nebojte, že by ty zbylé dvě boty přišly vniveč!

Moc hezké rýmy, štíhlé nohy, krásné vysoké boty, dárková krabice... a hlavně to, že Kešule Nepovímová (zřejmě pseudonym) ví, že se Boo čte jako [bu:] a ne [bo:], jak si někteří lidé myslí. Bravo!

Přiznám se, že tohle mě trochu vyděsilo. Nemám s hady problém. Žila jsem skoro čtyři roky v Tunisu a běžně jsem se tam s hady mazlila a nechávala je odpočívat na mých ramenou. Na gymplu jsme jednou jeli na exkurzi, kde nám bylo nabídnuto si pohrát s obrovským hadem. To mi bylo asi třináct a byla jsem jedinou dívkou, která se odvážila! Co si tak pamatuju. Možná si to pamatuju blbě, tak mě kdyžtak, mé milé bývalé spolužačky, opravte. Někde mám i fotku, jak ho spolu se spolužákem držíme, mám tam brýle a dva (ne)rozkošné culíčky.

Tady jsem se dlooouho rozhodovala, který obrázek odměnit Chubby Stickem. Nalevo jsem já a vypadám tam jako zlá Sandra, napravo nevypadám o nic hodněji. No. Boty nalevo všechny vypadají skvěle, ty Marni x H&M dole vpravo jsou úplně jak v reálu! Chubby Stick 04 Heftiest Hibiscus poputuje doprava, moc se mi líbily ty pruhy, podkolenky, mašle v pase, rozhodování se mezi Converskou a podpatky, milý osobní vzkaz a celkově mi to zvedlo náladu. To oba ty obrázky, ba ne, všechny, co jste mi poslaly! : )

A poslední Chubby Stick v odstínu 01 Curviest Caramel dostane Míša, moje kamarádka. Já tyhle videa prostě miluju. Nikdy jsem žádný nedostala. Kdyby mi jich přišlo do zpráv pět, všechny Chubby Sticky by byly rozdělené. Nechci, aby to vypadalo, že dávám přednost kamarádce před hadem třeba, ale tohle mě dojalo k slzám. Ten pohled, ta hudba, ten úsměv, který vidím za papírem! To, že ji to napadlo, že se nahrála, že mi to poslala... a že nečekala, že za to dostane ještě klacek. ; ) Jako náctky jsme chodívaly do Hany Bany na krokety s nivou, byly super. Už jsem je takové dva roky neměla. A Míšu jsem taky takové dva roky neviděla. Ač musím přiznat, že jsem doufala, že na konci bude žádost o ruku, která sice nepřišla, ale i tak mi to udělalo radost, věřím, že se brzo zas uvidíme! Jo, já vim, předchozí věta je jak od Vicky Pollardové z Malé Velké Británie.