Kdo sleduje můj blog, ví, že z Asosu objednávám pomalu denně. Tak dvě procenta objednávek nedorazí, ale vždy se vše bez problému vyřeší. Vyhovuje mi, že všechno opravdu vypadá jak na fotce (ne-li lépe), že mi zboží přiletí do týdne a že tam jsou neustále slevy. Někdy v březnu jsem si objednala boty. Černé, kožené, do chladnějšího počasí. Klasicky ve čtyřce (37), že. Dorazily ovšem boty o jedno číslo větší, což mi hloupě nedošlo na poště, kde jsem je rozbalila a vyhodila gigantický obal spolu s reklamačním lejstrem. No nic, tak je tedy mám o jedno číslo větší a ani vložka či gelové polštářky nepomohly. Boty se vyprodaly. Damn. Náhodou jsem ale další měsíc projížděla černé kožené boty ve snaze najít nějaké se střídmým podpatkem a ejhle - zas tam ty moje vysněné byly. Rychle do košíku a platit. Za čtyři dny hezky na poštu... Pro co? Pro tyhle boty. WTF. Ok, velikost sedí, na krabici jsou psané taky ty původní, co jsem objednala, ale v krabici tohle hnědý zlo (zlo v tom momentu). Tak jsme si vyměnily s Asosovou podporou pár e-mailů, došly k tomu, že je mám teda vrátit, naskenovat lístek z pošty, a oni mi vrátí peníze za boty i za poštu. Jsem líná + jsem si zjistila, že tyhle (v tu dobu) stály o dvacet pět liber více než ty, co jsem chtěla... Tak jsem si je nechala. A dokonce se mi i zalíbily. A minulý týden, věřte tomu či ne, TAM ZAS TY MÝ BOTY VE SLEVĚ BYLY! Jen jediný pár a to v mém čísle. Košík. Platit. Čekat. Pošťák. Mám je v klíně a hladím je.
Kabát - Monki, pásek - Zara, šortky - Mango, boty - Asos