Najtatry — Sandra Kisić

Takže! V září jsme absolvovali výlet do Tater. 10 lidí z Prahy ve 2 MINI autech, ještě navíc + 1 děvenka ze Slovenska svým autem, to znamenalo minimálně 11 batohů, circa 8 párů pohorek (a zbytek tenisky), 5 Nikonů a k tomu 2 Instaxy, víc než 40 litrů všeho možného, 15 kilo jídla, 1 narozeniny a 1 kopec srandy. Bydleli jsme ve vile přímo u Štrbského plesa - no není to wow?, v pátek se jen tak plácali po okolí a druhý den už vyrazili na Rysy, což je hora na slovensko-polské hranici. Obdivovali jsme Žabie pleso, které mi jemně připomínalo jezero v jeskyni, kam si šel Brumbál s Harrym pro viteál. A pak jsme šli zas dál a výš po lanech i řetězech, občas jsme se tam cítili jak na Václaváku, tolik lidí! Úplně nahoru jsme nakonec nevylezli, chybělo nám 200 vejškovejch, skončili jsme v chatě pod Rysy na 2250 m. n. m. a dali si tam buchty na pare. Celé čtyři dny jsme vlastně nemluvili jinak než slovensky, často spíše wannabe slovensky.

V neděli jsme jeli ráno na loďky, tedy na člnkovanie, narozeninová Pau si vyrobila dort, který jsme pak u břehu jezera spořádali. Po dortíčkování jsme se vydali na mini túru k Jamskému plesu, cestou jedli divoké borůvky, u jezera jedli salám, salámek, chytali vážky (nenechaly se) a osvěžovali se vysokohorskou vodou. Teď už radši nechám fotky mluvit za sebe, protože znáte to, fotka řekne více než tisíc slov. A kdyby vám to bylo málo, tak se kochejte i pod hashtagem #najtatry.