Poslední dobou raději než do měst jezdím za přírodou. Baví mě porovnávat a zkoumat šišky, počítat balíky slámy na polích, sfoukávat pampelišky, krmit ryby a koukat, jak po tom starém rohlíku skáčou, lézt na šutry, sbírat květinky, pozorovat, jak se lesknou vodní hladiny a krovky brouků, procházet si houbaři vymetený les a obdivovat červeň muchomůrek červených, píchat klacíkem do mraveniště (ba ne, to nedělám), zpívat si písničky z Lotranda a Zubejdy, svačit na pařezu a být aspoň chvíli bez signálu a elektřiny. Jen kdyby těch vos bylo letos míň!