Jardin

Pokud si chcete v Paříži užít zahrad dosyta, jeďte tam na jaře nebo v létě. Deset minut od našeho bytu (ten jsme našli přes Airbnb) se nacházel druhý největší pařížský park - Lucemburská zahrada. Ve středu jsme vychytali opravdu nádherné počasí na procházku a pojídání palačinek, což se opravdu nedá srovnat se čtvrtečním slejvákem na Montmartre. Jo, rozbitý deštník jsem hned ten den vyhodila.

Své předchozí koženkové kalhoty z H&M jsem roztrhla, tak mám konečně náhradu. Boty jsem koupila v pařížském obchodě André, kam jsme šli vlastně kvůli Víťovi, který po celé Paříži sháněl boty ve 47. Paní prodavačka mu tam řekla, že taková velikost neexistuje. Zato tam měli krásné dámské boty už od 34, takže tip pro malonožky!

Kalhoty - H&M, kabát - Zara, boty - André, ponožky - Topshop, sluneční brýle - Ray Ban, tričko - H&M, srdce - Marc Jacobs, svetr - Mango, šála - H&M, taška - Mango

LV Art Talk peklo

Čtvrteční odpoledne bylo jedním z těch odpolední, kdy se vše, co se může pokazit, prostě pokazí. Skoro. Asi před třemi týdny mi dorazil mail ze CityBee od Míši, se kterou jsem chodila na gympl, zda bych jí nemohla zodpovědět nějakou tu otázku do nového čísla ohledně Designbloku. Jasně, není problém! Tak jsem si teda otevřela stránky Designbloku, abych zjistila, na co se tam vlastně nejvíc těším. TYVOLE! Art Talk v Louis Vuitton s Yayoi Kusama. Hodně dobrý. V létě jsem se procházela Pařížskou a všimla si super červenobílé puntíkaté výlohy s chapadly - LV, no neke. Vygooglila jsem si víc informací o této instalaci, dostala se k třiaosmdesátileté Yayoi, která posledních 35 let tráví v nemocnici lomeno psychiatrické léčebně, ale stále obráží světové výstavy a LV Art Talks. Že by přijela i do Prahy?

Akce byla bohužel na pozvánky, mě nikdo nepozval, ale náhodou jsem se den předtím bavila se Cindy z OnaDnes, která se chystala na otevření Tiffany & Co. a na Art Talk pozvánku měla, ale jít tam neplánovala. Já, jakožto poslední dobou velký japonadšenec, jsem zajásala. Yay, Yayoi bude má! Sraz v sedm před Pařížskou 10. No problem, škola nám s mojí +1 končila v 17:45, času hromada. Aha, déšť. Aha, ona v hedvábných kalhotách a hedvábném kabátu. Já polonemocná. Aha. Voláme Áčka (14014), dvacet minut nám hraje Enya a dvacet minut svorně posloucháme: "Jste první v pořadí, prosíme, vyčkejte." To nemá cenu, voláme Profi Taxi (14015 - všimněte si telefonu na AAA), kteří mají po šesté odpo taxíky za 12,90. Po čtvrt hodině čekání se nám ozve nepříjemná telefonistka, která nám kvůli dešti nabídla nějakou nesmyslnou sazbu - ne, dík, radši si chytneme taxi na ulici.

Inu, vydaly jsme se s mini Mango deštníkem do toho slejváku, chytly extra milého taxikáře (od Áček, prý je 29 aut volných, NO PROSIM!), dojely k Tiffany, vzaly pozvánku, aha, ono je to až od půl osmé. Hmmm, na pozvánce píšou, že je to povídáníčko s (ačkoliv samotné "s" na pozvánce chybí) kurátorkou umění a výtvarnou umělkyní. Je fakt, že v programu nepsali nic o tom, že to bude přímo s Yayoi. I jsem si dopoledne googlila Art Talks v jiných zemích, na půlce z nich byla, na půlce ne, všechny se ale konaly v krásných prostředích s krásnými lidmi, krásným cateringem, krásnou instalaci. Dobrý, neva, do Barcelony Kusama taky nejela, i tak to v Praze bude určitě pecka.

No... nebyla. Paní kurátorka představila paní výtvarnou umělkyni (nebo naopak?) a ta se dala do čtení asi dvou vytisklých stránek. Nejspíš z Wiki nebo takového třetího odkazu odshora, který vám vypadne při googlení Yayoi Kusama. Dobrý. To všechno jsem si načetla večer předtím, abych nebyla za blbce. Jako oukej - kdyby to bylo aspoň poutavý. Ale od někoho, kdo mluví o miláčkovi Markovi jako o "Márk Džákobsovi", to fakt nešlo. Lidé, kteří se sestávali povětšinou z účastníků Tiffany & Co. koktejlové párty (bledě modré stuhy na zápěstí je prozradily), moc neposlouchali a radši se bavili mezi sebou, byli zanedlouho paní kurátorkou okřiknuti a obchodem plným třpytivých kýčovitých hnusů /pardon../ evokujících mi takové ty ruské paničky se neslo: "Poslouchejte, prosím, PŘEDNÁŠKU paní výtvarné umělkyně!" Aha, tak přednáška. Dobrý. Takhle to tam rozhodně nevypadalo. Přitom mohlo!

Na konci přednášky nám bylo řečeno, že se můžeme vyfotit před stěnou by Yayoi Kusama. Aspoň něco! Nebo ne? Aha, slečna hosteska si vás postavila před LCD telku, na které byla vyfocená výloha někde v Londýně nebo kde, cvakla si vás iPadem a časem vám tu fotku pošlou na mail. Nová éra, asi... Na druhou stranu, ať to není jenom zlo, musím uznat, že catering byl perfektní. Milovníci sushi se natláskali rybičkami, já byla nadšená z čerstvých džusů (ananas + bazalka? DOKONALÝ!), číšníci byli milí a hezcí... a obecně to tak člověku zvedlo náladu.

P.S.: Kdybyste někdo jel náhodou v blízké době do Japonska, dejte mi, prosím, vědět!

P.P.S.: Mašle je z Asosu, že.

Insta fotky - Natalia Kuznecova, zbytek Adélka