Modrá je dobrá

"Ty máš dneska modrý řasy!" Ehm. To jsem měla i včera. "Ne, neměla, to bych si všiml!" Fakt, že si mých modrých řas všimne i muž, mluví snad za vše. Víte, s chlapci si moc často nepopovídáte o podkladových krémech a odstínech BB a CC, nevidí těch 10 produktů, co jste na sebe musely naplácat, abyste vypadaly, že jste zrovna vstaly jak čerstvá a rozkošná růžová poupátka. Proto si važte, když vám kluci pochválí oční linky nebo rtěnku, protože víc toho tam prostě neuvidí, i kdybyste se na hlavu postavily.

Nevěřila jsem, že by jakákoliv barevná řasenka mohla na mých tmavě hnědých řasách být vidět. Vždycky jsem si přála mít řasy růžové, zlaté, zelené, modré... Hmmm, no way, José. Párkrát jsem si v drogerce koupila nějakou barevnou řasenku, nic samosebou nikdy vidět nebylo, takže jsem je zahrabala do šuplíku a šla si plakat do polštáře. Pak jsem si řekla, že už mám dost černé a zkusila jsem konvertovat na tu modrou. Věřte nevěřte, ono to šlo.

Doma se mi tvoří malé

MAC

empérium, ale není divu, když jsou všechny ty věcičky nejen krásný, ale i neskutečně funkční. Nedám dopustit na MAC tužky na rty a na obočí, jejich pudry a rtěnky se mi těžko mění za jiné... Je jasné, proč se modelky na všechny přehlídky líčí

MACem

, všechno to drží jak židovská víra a nejsou v tom zbytečné parfémy a alergeny. Ale zpět k této

False Lashes

řasence v odstínu

Blue Charge

! No, vlastně není, co k ní říct, úvodní slovo vás, doufám, všechny přesvědčilo. Je nádherná, dlouho na řasách drží, když na sobě máte modrou, tak je vidět ještě víc. Chci si ji koupit i v hnědé, k hnědým očím bude podle mě parádní.

Linky, to je moje. Ty tekuté ze

Sephory

v odstínu

noir marin/navy black

jsou super, vydrží dlouho, samy od sebe se nijak nerozmazávají ani nerozpíjí, ale zároveň je nemám problém ve sprše dostat dolů. Koupila jsem si je na podzim, používám je tak 2x týdně a stále je tam toho fůra, takže si tam asi půjdu i pro nějakou další barvu. Zelenou třeba? : ) Co se týká tužek na oči, neměla jsem je moc v oblibě, ve třinácti jsem si oči samozřejmě orámovávala černou /vy?/ a bylo to asi super (?), ale teď na to úplně pomyšlení nemám. A když už jakoukoliv tužku, tak bych si prosila vysunovací, nesnáším ořezávání. Takže nevím, co se mnou je, že mi vyhovuje tahle kajalová

expression

od

Maybelline

, kterou si dělám linky pod okem (jen do půlky). Modrá je dobrá, už je to tak.

<>

Vzpomínáme a rekapitulujeme

Byl to krásný rok, přiznejme si to. Jasně, ten další bude ještě lepší, ale pojďme si připomenout nějaká ta pozitiva předešlého! Silvestra jsem oslavila pracovně a v divadle. V lednu jsem se zamilovala do letní kolekce Gantu a pak si v červnu koupila ty své vysněné šaty s uzly a megaslamák. Zašla jsem na premiéru Soukromého vesmíru Heleny Třeštíkové - a to jsem ještě netušila, že o pár měsíců později pojedu do Karlových Varů s jejím synem Tomášem fotit jednu kampaň. Za rok 2012 se mi má sbírka kožených bund rozrostla ze tří kousků na celých šest. Oslavila jsem dvacetiny a to s nejlepšími přáteli, dostala jsem nádherné květiny, kosmetiky, zlaté Swatchky, knihy a skvělou rudou peněženku Furlu - víte, že byste měli mít červenou peněženku? Lákají prý peníze. Fotila jsem pro Marie Claire, třeba v H&M na Marni, šla ven s každou botou jinou, dala si nic moc burger u Pohlreicha, na Valentýna jela s kamarádkou do Drážďan, abych ji rozveselila - a bylo nám krásně. V únoru jsem poprvé potkala Rytmuse, velkej sympaťák!

V dubnu jsem si koupila Macbook Air a hned s ním letěla na 10 dní do Stockholmu ke kamarádovi na erasmus. Poprvé jsem ochutnala švédské masové kuličky - originálně ve Švédsku. Naprosto skvělých deset dní to bylo, spousta koncertů, alkoholu, Vasy a krásy. Zabila jsem spoustu času přípravou článků o produktech na oči, obličej a pusu, vedla pře kvůli botám, koupila si největší tašku světa (a Ditunka pak taky!), na párty v kostýmech jsem šla za obraz, strávila zas měsíc a půl svého léta v Chorvatsku, kde jsem jezdila na výlety s drahokamem, zase začala nosit brýle, ztratila pár let svého života psaním o jídle, v květnu jela s kamarádkou do Chorvatska a do Sarajeva na pár dní, v říjnu zas do Sarajeva s jinou kamarádkou. Byla jsem zlá na Louis Vuitton, objevila kouzelný prsten číslo 2, přišla o obočí, v září jela s kamarády na Berlin Festival a v listopadu jsem letěla do Chorvatska skočit do bazénu, taky jsem vám doporučila ty nejlepší vánoční dárky a zorganizovala velkou párty ve třech.

A kolikery nové boty přiskočily do mého botníku? Troje stejné baleríny ze Zary (tyrkysové, růžové a černé), jedny Badgley Mischka, šestery Conversky (béžové, Marimekko, (RED), kožené Star Player, bílé kožené a vytoužené stříbrné, které mi kamarád přivezl z Ameriky) - těch nikdy není dost, jsem 37.5 nebo 38, dík; jedny DKNY, dvoje z Manga, dvoje Kedsky, jedny Napapijri z Destroy, jedny Buffalo, jedny z H&M, jedny Finsk, dvoje z Asosu, jedny Martensky, jedny z Benettonu, jedny TUK, jedny z Topshopu, troje Havaianas, jedny Miista, jedny Dico Copenhagen, jedny Viktor&Rolf, troje MMM (z nichž dvoje jsou x H&M) - a o těch třeba někdy příště. Třicet čtyři párů, přátelé, uf. Ale zase jsem se spousty starých zbavila!

Během roku 2012 jsem taky spolupracovala se Zootem, Clinique, Converse, H&M, Gantem (pro který jsem i stajlovala!), Benefitem, Sephorou, MACem, Sarenzou, Urbanluxem, Lush, F&F a lehce s Antipearle. Taky mám za sebou nějakou tu práci pro Urbanlux, Marie Claire, Médiář, již neexistující Kraus magazín a další.

Pruhovaní inženýři

Vždycky jsem milovala pruhy. A kdo ne? Kdybych si poskládala všechny své pruhované věci k sobě, určitě by zaplnily půl skříně, ať už by šlo o trička, svetry, šály nebo o ponožky, spodní prádlo a šaty. Proto, když mé oko padlo na kolekci bot J.W.Andersona pro Aldo, řekla jsem si, musím je mít! Nechala jsem si to pár dní projít hlavou a došlo mi, že by vlastně byly hrozně nepohodlný a nevynosila bych je. Wow, racionální Boo, to tu ještě nebylo. Ale pak! Pak udělal J.W.Anderson kolekci pro Topshop a to jsem musela mít bez rozmýšlení. Šaty s tajnými kapsami a tajným knoflíkovým zapínáním... Check. Pruhované kalhoty, kterými si stále ještě úplně nejsem jistá... Check. Nemám je raději vrátit?

A když už jsme u těch pruhů... Je tu Sephora vánoční kolekce, yay! Chtěla jsem si objednat lak se zlatými částečkami z American Apparel, jak jste si možná všimli na FB, ale nakonec jsem se "spokojila" s tím ze Sephora sady laků, který je nepřekonatelný, fakt to jsou kousky zlata. Nebo něčeho. ; ) Zlatý sprej se třpytkami využiju hned dnes večer, doufám, že si mě Žbirka díky tomu všimne! Ta věc napravo jsou tři štětce na oči, které nedrží silou vůle, ale díky magnetům (dost silným, musim říct, i na 4-5 cm se k sobě přikutálí. Sprchový peeling ani lesky jsem ještě nevyzkoušela, ale obojí to voní jako moje dětství. Sladce.

P.S.: Jako bývalá sběratelka gumových kachen mám pro vás tip. Sephora nabízí vibrační kachničku za necelých sedm stovek. To chcete.

Konec Brežněva

Vždycky jsem měla obočí jako kretén. I jako šestiletá. Na vnitřní straně ho rostla tuna, na té druhé půlce skoro nic. V dětství jsem to neřešila, v pubertě zašla párkrát ke kosmetičkám, které mě vždycky seřvaly za to, že to mám moc vytrhaný po stranách - nevěřily mi, že mi to tam prostě neroste. Nesnášela jsem je. A nesnášela jsem i to ležení při vytrhávání, kdy na mě koukaly úplně z druhé strany. Podle mě by bylo logické trhat obočí face-to-face, aby člověk prostě hned viděl, jak to vypadá, ne?

No. Jo. Asi před rokem jsem v Praze objevila Benefit Brow Bar, kde si nemusíte lehnout. Sedíte. A koukáte a povídáte si. Poprvé jsem tam šla na zkoušku v březnu. Konkrétně devátého března, dva dny po narozeninách. K narozeninám vám tam totiž vytrhají obočí zdarma, i dva dny před i dva dny po. Nemám co ztratit, řekla jsem si a vydala se do Palladia. Měla jsem dost co ztratit, ten večer jsem přece měla narozeninovou oslavu! Co vám budu povídat, od té doby jsem tam co měsíc (někdy měsíc a půl). Je to naprostá pecka. S každým obočím si tam ty dámy prostě poradí. V Palladiu jsem byla hodně spokojená, na Andělu ještě víc. A teď nově vytrhávají i v Arkádách, což jsem opravdu uvítala, protože bydlím nedaleko, yay!

Na začátku si s vámi vyplní takovou kartičku, každý deváté trhání je zdarma, pak vyzkouší vosk na vašem zápěstí, potom na vás, papírek, trhnout, takhle dokola párkrát, nějaké ty tvrdohlavé chloupky pinzetou... a za chvíli je z vás mega kočička. Dámy mě tam vždycky i krásně nalíčily Benefit produkty tak, že jsem si připadala jako mrkací panenka. Ne taková ta, se kterou si hrajete, ale taková ta, co ji dáte do vitrínky a obdivujete. Kůže mi potom skoro nerudne, ale je dost dobře možné, že vám rudnout bude. Pro mě je taky velkým pozitivem to, že to ve všech zemích stojí stejně. Patnáct éček. V Praze tedy 375 korun. Jo, já vim, řeknete si, že je to strašně moc peněz za vytrhání obočí, vždyť u kosmetičky to stojí stovku! Já po svých zkušenostech na obočí ke kosmetičce už nikdy nejdu, tohle je diametrálně jiná služba. A jednou za pět týdnů si zajít na tohle hýčkání mi přijde cenově opravdu v klidu. Nevěříte? Dejte si stranou CELÝCH DESET KORUN každý den a máte to. : ) Plus mi vyhovuje, že se nemusím objednávat (i když si radši zavolám, zda je volno / kdy tam vlastně jsou), prostě přijdu a za půl hoďky nadšená odcházím.

Dole vám přikládám nějaké ty fotky nových a osvědčených produktů, nevím jak vy, ale já na Benefit kosmetice miluju to balení. Bože, potřebuju všechno, říkám si vždycky, když vyjdou s nějakými novými produkty. Tady má Benefit i svoji Školu krásy, jasně, škoda, že to není česky, ale třeba to zvládnete, je to docela fajn podle mě. A na stránkách jsou samozřejmě vypsané i všechny produkty, NE, NEMŮŽU SE NA NĚ UŽ DÍVAT, hned mám zas tenhle pocit. Nemám bohužel žádné fotky "před" a "po", ale když se mrknete na fotky mě na blogísku někdy před rokem a pak tento rok, tak třeba uvidíte změnu. Třeba ne. Hlavní je, že já to vidím a cítím, že!

Překvápko!