Sandra ♥ Antipearle

Dostali jste k Vánocům hory peněz a nevíte, co s nimi? Já bych si na vašem místě koupila (další) šperk z dílny Antipearle. Já mám zatím 'jen' perlové pecky do uší a zlatého mořského koníka. Markéta Dlouhá Márová, která stojí za celým projektem, vyhrála s Antipearle cenu za nejlepší kolekci šperků na letošním Designbloku - a to je co říct, konkurence byla obrovská, ale výhra je dle mě zasloužená. Taky vytvořila limitovanou kolekci těchto luxusních lomeno punkových šperků exkluzivně pro Simple Concept Store, tak se tam zajděte podívat a vyzkoušet. Pokud jste líní (líné) někam chodit nebo máte Prahu daleko, máte štěstí, protože teď jsou šperky k sehnání i na Bohemicu.

Na představení této kolekce jsem si na sebe vzala Maison Martin Margiela x H&M koženou bundu, která má vystřižené díry v podpaží, takže žádný vedro, je skvělá. Řetěz na krku je od Giles & Brother, ale já jsem si ho objednala na Asosu, stejně jako tyhle D-Co Copenhagen boty a super koženou Urbancode kabelku s řetězem, která lehce vykukuje na první fotce. Jo, tohle mám přesně na Asosu ráda, člověk si tam koupí nejen asosácké oblečení, boty, šperky, ale dají se tam najít bezvadné designerské kousky - třeba z dílny Alexandra Wanga, Alexandra McQueena, Moschino, Chloé, Sonii Rykiel, Vivienne Westwood, Petera Jensena, Paula Smitha a dalších.

P.S.: Na závěr jedna taková žertovnější vánoční příhoda. Svěřila jsem se kamarádovi s jednou velice tíživou situací, kde figuruje jedna dívka. Doufala jsem, že mi dá nějakou dobrou radu. Dal. "Chrstni jí vařící olej do obličeje!" Problém byl vyřešen, ještě, že ho mám.

Mám, co jsem chtěla

Před dvěma měsíci jsem kdesi narazila na tuhle rozmilou hvězdičku. Jasně, na Asosu byla k sehnání od Johnny Loves Rosie (značka, od které mám tu megamašli), ale poslední dobou mám tak nějak dost krásných bižuterních šperků. V červnu jsme si s kamarádkou koupily v Sarajevu nádherný řetízek. V létě jsem ho nenosila, byla jsem stále u moře, ale měla jsem ho na sobě víceméně celý červen, září a říjen. Tři měsíce každodenního nošení se na něm fakt ošklivě podepsaly. Proto jsem si řekla, že od příště už jen věci, co mi vydrží. Zlato, stříbro, ba i mosaz - každým dnem čekám na pošťáka s mosazným řetězem.

Jeden poklidný říjnový večer jsem projížděla Etsy ve snaze najít řetízek se zlatou hvězdou. Všechny byly hnusný. Nebo drahý. A pak jsem narazila na nějakou slečnu, co vyrábí tyhle rozkošné šperky, objednala jsem si od ní řetízek za nějakých 35 dolarů i s poštou, 14 karátů mi bohatě stačilo. Minulý týden mrknu do schránky, ha, nějaký doporučený balíček na poště, YES IT'S HERE! Ten den jsem měla s kamarádem naplánovaný oběd, skočili jsme ale nejdřív na poštu pro moji hvězdičku. Hm, dopis od celníků. Hm. A v něm parník - jo, to jediný mě pobavilo. Parník s nápisem "Hola Nikita, pozdrav od PeeJaye!" Asi tři čtyři roky zpět jsem jela na jakýsi španělský víkend do nevím_jakých hor. Byli tam i čtyři chlapci ze zemědělky, i zrovna tento PeeJay, kterého jsem od té doby neviděla. Parník v úředním psaní, neslýchané!

Hodili jsme do sebe oběd a jeli na Košíře vyřešit to. Kdybych se s tím vyplňovala a skenovala a posílala a volala, trvalo by to prý nejmíň dva týdny, tak jsme se to vydali řešit osobně. Kamarád s tím má zkušenosti, tak teda ok. Proč to sakra neposlala jako gift, jak jsme se dohodly! Jedna přepážka, druhá přepážka, jedno patro, další patro, do skladu, k výdeji, vyndat fakturu, zalepit balíček, k první přepážce odevzdat fakturu, na třetí přepážku zaplatit dph (stopade), na čtvrtou přepážku pro potvrzení o zaplacení, na osmou přepážku zaplatit manipulační poplatek (96 kaček), na desátou přepážku odevzdat potvrzení o zaplacení, k dvacáté přepážce podepisovat lejstra, k výdeji a pro hvězdičku.

Debilní hvězda.

U dvou prstenů

Před pár lety jsem chodila s jedním chlapcem, znáte to, láska převeliká. To jsme tak jednou trávili víkendové odpoledne u nich doma a prohrabávali staré krabice a hle - on z jedné vytáhl naprosto božský prsten. Hned se mi rozzářily oči! "Chceš ho?" - "Jooooooo!" a měla jsem ho. Tehdy jsme si mysleli, že je to prostě jen nějaký nahodilý prsten z nahodilé staré krabice, ale časem jsme zjistili, že to byly vlastně krabice se starými věcmi z divadla, kterých se jeho babička, akademická malířka, zbavovala. Časem jsem zjistila další věc, není to jen tak nějaký pouťový prsten - pochází z Toleda, je taušírovaný pravým zlatem, je z šedesátých let a já jsem z něj nadšená každým dnem víc a víc, nosím ho denně už dobrých pár let.

Nevěřili byste, jako překvapení na mě čekalo před dvěma měsíci doma, když jsem se vrátila z práce. Pro změnu staré krabice tentokrát prohledávala moje maminka a vytasila pár desítky let starých šperků. Mezi nimi byl skoro identický (ale o něco větší) zlatý prsten s ptáčkem. Starý asi padesát let. Zvláštní náhoda, že? Děda ho přivezl babičce z Toleda, spolu s broží ve stejném stylu - nejsem (Katka) brožová, tak je stále u mámy ve šperkovnici - narozdíl od prstenu, který nesundavám. Prstenů jste si možná všimli už v nějakém outfitovém příspěvku, třeba jste jim nepřikládali pozornost, ale já je nosím pořád: v LV a v Berlíně a v Chorvatsku a s ptáky a v metru a ve Fusionu a v Gantu a na Pohořelci a na Příkopech a jako kulisa a s kůží... Až budu velká, založím si kavárnu U dvou prstenů s Quentinem z Montargis.