Pruhovaní inženýři

Vždycky jsem milovala pruhy. A kdo ne? Kdybych si poskládala všechny své pruhované věci k sobě, určitě by zaplnily půl skříně, ať už by šlo o trička, svetry, šály nebo o ponožky, spodní prádlo a šaty. Proto, když mé oko padlo na kolekci bot J.W.Andersona pro Aldo, řekla jsem si, musím je mít! Nechala jsem si to pár dní projít hlavou a došlo mi, že by vlastně byly hrozně nepohodlný a nevynosila bych je. Wow, racionální Boo, to tu ještě nebylo. Ale pak! Pak udělal J.W.Anderson kolekci pro Topshop a to jsem musela mít bez rozmýšlení. Šaty s tajnými kapsami a tajným knoflíkovým zapínáním... Check. Pruhované kalhoty, kterými si stále ještě úplně nejsem jistá... Check. Nemám je raději vrátit?

A když už jsme u těch pruhů... Je tu Sephora vánoční kolekce, yay! Chtěla jsem si objednat lak se zlatými částečkami z American Apparel, jak jste si možná všimli na FB, ale nakonec jsem se "spokojila" s tím ze Sephora sady laků, který je nepřekonatelný, fakt to jsou kousky zlata. Nebo něčeho. ; ) Zlatý sprej se třpytkami využiju hned dnes večer, doufám, že si mě Žbirka díky tomu všimne! Ta věc napravo jsou tři štětce na oči, které nedrží silou vůle, ale díky magnetům (dost silným, musim říct, i na 4-5 cm se k sobě přikutálí. Sprchový peeling ani lesky jsem ještě nevyzkoušela, ale obojí to voní jako moje dětství. Sladce.

P.S.: Jako bývalá sběratelka gumových kachen mám pro vás tip. Sephora nabízí vibrační kachničku za necelých sedm stovek. To chcete.

Mám, co jsem chtěla

Před dvěma měsíci jsem kdesi narazila na tuhle rozmilou hvězdičku. Jasně, na Asosu byla k sehnání od Johnny Loves Rosie (značka, od které mám tu megamašli), ale poslední dobou mám tak nějak dost krásných bižuterních šperků. V červnu jsme si s kamarádkou koupily v Sarajevu nádherný řetízek. V létě jsem ho nenosila, byla jsem stále u moře, ale měla jsem ho na sobě víceméně celý červen, září a říjen. Tři měsíce každodenního nošení se na něm fakt ošklivě podepsaly. Proto jsem si řekla, že od příště už jen věci, co mi vydrží. Zlato, stříbro, ba i mosaz - každým dnem čekám na pošťáka s mosazným řetězem.

Jeden poklidný říjnový večer jsem projížděla Etsy ve snaze najít řetízek se zlatou hvězdou. Všechny byly hnusný. Nebo drahý. A pak jsem narazila na nějakou slečnu, co vyrábí tyhle rozkošné šperky, objednala jsem si od ní řetízek za nějakých 35 dolarů i s poštou, 14 karátů mi bohatě stačilo. Minulý týden mrknu do schránky, ha, nějaký doporučený balíček na poště, YES IT'S HERE! Ten den jsem měla s kamarádem naplánovaný oběd, skočili jsme ale nejdřív na poštu pro moji hvězdičku. Hm, dopis od celníků. Hm. A v něm parník - jo, to jediný mě pobavilo. Parník s nápisem "Hola Nikita, pozdrav od PeeJaye!" Asi tři čtyři roky zpět jsem jela na jakýsi španělský víkend do nevím_jakých hor. Byli tam i čtyři chlapci ze zemědělky, i zrovna tento PeeJay, kterého jsem od té doby neviděla. Parník v úředním psaní, neslýchané!

Hodili jsme do sebe oběd a jeli na Košíře vyřešit to. Kdybych se s tím vyplňovala a skenovala a posílala a volala, trvalo by to prý nejmíň dva týdny, tak jsme se to vydali řešit osobně. Kamarád s tím má zkušenosti, tak teda ok. Proč to sakra neposlala jako gift, jak jsme se dohodly! Jedna přepážka, druhá přepážka, jedno patro, další patro, do skladu, k výdeji, vyndat fakturu, zalepit balíček, k první přepážce odevzdat fakturu, na třetí přepážku zaplatit dph (stopade), na čtvrtou přepážku pro potvrzení o zaplacení, na osmou přepážku zaplatit manipulační poplatek (96 kaček), na desátou přepážku odevzdat potvrzení o zaplacení, k dvacáté přepážce podepisovat lejstra, k výdeji a pro hvězdičku.

Debilní hvězda.

Stan pro dva

Nejsem těhotná, jenom jsem si pořídila velký černý netopýří stan. Je z Asosu, kde jsou teď poslední slevy - a se super_tajným kódem WOW20 vám jde dalších 20 % dolů před placením - na stránkách sice nabízí jen kód SUPER10, ale WOW20 je přece jen víc. A pokud vám náhodou tenhle kód nepůjde, někdy to blbne, tak si i pro příště zapamatujte, že stačí zadat HELP10 nebo HELP20 a všechno bude fajnový. Ne, HELP30 bohužel nefunguje. Stan se mi líbí, možná s ním zvládnu i odletět. Jednou. Třeba. Hlavně je z viskózy a tu já mám nejradši.

To mi připomíná, jak jsme s kamarádkou v létě řešily naše oblíbené materiály. Já se chvástala tou svojí viskózou a kůží a hedvábím, vzpomínala, co všechno z té kůže a hedvábí mám, rozplývala se a i roztávala na těch 35°C. A ona... "Hm. Tak asi polyester. Všechno, co mám, je vyrobený z polyesteru. Jo a občas nějakej ten akryl. Takže to jsou mý oblíbený materiály." Tak jsme se zasmály, haha. Ale na tom vlastně není nic vtipnýho, polyester není fajn. Nemám ho ráda. Jo, taky z něj samozřejmě něco mám, vo-tom-žádná, ale rozhodně by polyester neměl zastávat většinu vaší skříně. Říkám já.

P.S.: Občas nechci, aby ten stan vypadal tak stanovitě, tak ho převážu provazem. Široký výběr mají v provaznictví na Újezdě, milá paní prodavačka ráda poradí a nechá vás točit si lano kolem pasu, jak jen budete chtít. Ceny v klidu (nevím, kolik normálně stojí provazy, ale přišly mi v pořádku), prostor sice malý, ale zas tam najdete všechno. A vzpomněla jsem si tam - nevím proč - na Nového Robinsona. Tu počítačovou hru. CD jsem měla z jakéhosi herního magazínu a musím říct, že to byla jedna z mých oblíbených her. Robinson tam furt šmejdil po nějakých provazech, pravda. Hned bych si to zas zahrála!

Stan - Asos, punčocháče - H&M (ideálně tenké - minulý týden se hodily), taška - Mango, boty - Asos, provaz - Újezd, šála - Gant by Michael Bastian

Fotky - Adlinka

U dvou prstenů

Před pár lety jsem chodila s jedním chlapcem, znáte to, láska převeliká. To jsme tak jednou trávili víkendové odpoledne u nich doma a prohrabávali staré krabice a hle - on z jedné vytáhl naprosto božský prsten. Hned se mi rozzářily oči! "Chceš ho?" - "Jooooooo!" a měla jsem ho. Tehdy jsme si mysleli, že je to prostě jen nějaký nahodilý prsten z nahodilé staré krabice, ale časem jsme zjistili, že to byly vlastně krabice se starými věcmi z divadla, kterých se jeho babička, akademická malířka, zbavovala. Časem jsem zjistila další věc, není to jen tak nějaký pouťový prsten - pochází z Toleda, je taušírovaný pravým zlatem, je z šedesátých let a já jsem z něj nadšená každým dnem víc a víc, nosím ho denně už dobrých pár let.

Nevěřili byste, jako překvapení na mě čekalo před dvěma měsíci doma, když jsem se vrátila z práce. Pro změnu staré krabice tentokrát prohledávala moje maminka a vytasila pár desítky let starých šperků. Mezi nimi byl skoro identický (ale o něco větší) zlatý prsten s ptáčkem. Starý asi padesát let. Zvláštní náhoda, že? Děda ho přivezl babičce z Toleda, spolu s broží ve stejném stylu - nejsem (Katka) brožová, tak je stále u mámy ve šperkovnici - narozdíl od prstenu, který nesundavám. Prstenů jste si možná všimli už v nějakém outfitovém příspěvku, třeba jste jim nepřikládali pozornost, ale já je nosím pořád: v LV a v Berlíně a v Chorvatsku a s ptáky a v metru a ve Fusionu a v Gantu a na Pohořelci a na Příkopech a jako kulisa a s kůží... Až budu velká, založím si kavárnu U dvou prstenů s Quentinem z Montargis.