Skoro duochromatická

Průměrná denní teplota v říjnu 22 stupňů mi vyhovuje. Dneska bylo 26°C a to už je trochu moc. Kolem té dvacítky je to pro mě ideální, přes den příjemně teplo, nebe a mraky jak ze Simpsonů, odpoledne a večer se dá stále ještě sedět v zahrádce. Jediný, co mi trochu (trochu víc) vadí, jsou docela časté deštíky, ale i to se dá zvládnout. Nojo, neplánovaně jsem si udělala takový odpočinek od školy a Prahy, v pondělí se rozhodlo, ve středu v noci se jelo. Na učení se tu po pravdě moc soustředit nedokážu, Asos mi kvůli tomu, že nejsem v EU, nebere kartu (v létě jsem měla stejný problém v Chorvatsku), na World Press Photo vernisáž balkánských fotografů jsem přišla asi deset minut po skončení, našla jsem si díru v podšívce oblíbeného kabátu a rozbil se mi deštník.

Proto si zlepšuju náladu hledáním tipů na levný cesty do zahraničí na JAKnaLetenky.cz, kde jsem měla tolikrát nutkání si koupit letenky do New Yorku, nakonec jsem odolala a vzala "jen" letenky do Paříže. Wizz Air teď bude mít poplatek i za příruční zavazadlo, které je větší než nějaké mini rozměry. Dobrý, ne? Na Air BNB teď hledám nějaký pěkný pařížský byt v centru, ten web je mimochodem taky super k pronajímání bytů, pokud máte byt či pokoj navíc někde v Praze, Brně, Mariánských Lázních, Českých Budějovicích, ba i v Přelouči, tak se registrujte a zkuste ho tam nabídnout, Česka-chtiví cizinci rádi vašich /i předražených/ nabídek využijí. Taky jsem se zamilovala do stylistky na Asosu. Dole vpravo se mi náhodou objevilo okénko s Beta Live Chatem a teda nevím, co je na tom beta! Napsala jsem té své (Emily), co zrovna sháním, co by se mi líbilo, jak vypadám, jakého efektu bych ráda docílila, hned mi poradila co a jak, našla mi pár vhodných kousků a byla milejší než koťátko, co se k vám ospale tulí. Zkuste to. ; )

Tričko - Cheap Monday z Asosu, přehoz - Zara, kalhoty - H&M, taška - Mango (kdo mě má na Instagramu - sandrakisic - už viděl!), boty Converse x Marimekko za třicet liber z Asosu, sluneční brýle - Mango, řetěz - Mango, rtěnka - MAC

Sandra ♥ Converse ♥ Marimekko

Bude to za chvíli pět let, co jsem poprvé přišla do styku s finskou značkou Marimekko. V H&M totiž zrovna byla kolekce vytvořená ve spolupráci právě s Marimekko. Většina těch věcí se mi nelíbila, ale jedno růžovo-zelené tílko jsem musela mít. Nosím ho někdy i teď, ačkoliv je pravda, že žmolků je na něm asi kvadrilion. Podruhé jsem se s Marimekko potkala o nějaké tři roky později v Berlíně, kdy jsem náhodou zavítala do jejich docela čerstvě otevřeného obchodu v Berlíně a všechny ty látky a vzory mě nadchly. A pozor: jelikož jsem, jak jistě víte největší Converse fanda světa, vyvalila jsem své oční (jaké jiné?!) bulvy na Marimekko x Converse tenisky. OMG, NEED.

Střih, studená sprcha, pohled na cenovku. Stopadesátéčeknotosisnaddělajsrandu. Jo, fakt, 150. Ne, taky jsem to nechápala, ani teď to moc nechápu, jelikož jejich oficiální cena byla tak poloviční. Musím ale říct, že jsem byla na velkých vážkách - mám si je koupit, nemám si je koupit, říkala jsem si „jó, kdyby tak stály aspoň o pade míň,“ nechala je tam s těžkým srdcem a rok na ně ani nepomyslela. A přišlo léto 2012. A přišly slevy. Jak do kamenných obchodů, tak na internety. A já klikla na newsletter mého milovaného Asosu a tam byly ONY. Mého srdce žampiony.

Neuvěřitelný. Na Asosu asi desatery Marimekko Conversky za poloviční cenu. Ty mé jsem ukořistila za 30 liber. Jsou nejlepší, spolu s těmi mými stříbrnými se hned staly mými nejoblíbenějšími. Dvoje tkaničky a dustbag (látkový protiprachový sáček?) by měly být ke každým Converskám! Mají je tam ve všech velikostech a teď má Asos ještě akci 10 % slevu na celý zlevněný nákup s kódem MEGA10, takže vás vyjdou na něco málo přes osm stovek, vzhledem k tomu, že je pošta zadarmo. Hurá do nich!

LV Art Talk peklo

Čtvrteční odpoledne bylo jedním z těch odpolední, kdy se vše, co se může pokazit, prostě pokazí. Skoro. Asi před třemi týdny mi dorazil mail ze CityBee od Míši, se kterou jsem chodila na gympl, zda bych jí nemohla zodpovědět nějakou tu otázku do nového čísla ohledně Designbloku. Jasně, není problém! Tak jsem si teda otevřela stránky Designbloku, abych zjistila, na co se tam vlastně nejvíc těším. TYVOLE! Art Talk v Louis Vuitton s Yayoi Kusama. Hodně dobrý. V létě jsem se procházela Pařížskou a všimla si super červenobílé puntíkaté výlohy s chapadly - LV, no neke. Vygooglila jsem si víc informací o této instalaci, dostala se k třiaosmdesátileté Yayoi, která posledních 35 let tráví v nemocnici lomeno psychiatrické léčebně, ale stále obráží světové výstavy a LV Art Talks. Že by přijela i do Prahy?

Akce byla bohužel na pozvánky, mě nikdo nepozval, ale náhodou jsem se den předtím bavila se Cindy z OnaDnes, která se chystala na otevření Tiffany & Co. a na Art Talk pozvánku měla, ale jít tam neplánovala. Já, jakožto poslední dobou velký japonadšenec, jsem zajásala. Yay, Yayoi bude má! Sraz v sedm před Pařížskou 10. No problem, škola nám s mojí +1 končila v 17:45, času hromada. Aha, déšť. Aha, ona v hedvábných kalhotách a hedvábném kabátu. Já polonemocná. Aha. Voláme Áčka (14014), dvacet minut nám hraje Enya a dvacet minut svorně posloucháme: "Jste první v pořadí, prosíme, vyčkejte." To nemá cenu, voláme Profi Taxi (14015 - všimněte si telefonu na AAA), kteří mají po šesté odpo taxíky za 12,90. Po čtvrt hodině čekání se nám ozve nepříjemná telefonistka, která nám kvůli dešti nabídla nějakou nesmyslnou sazbu - ne, dík, radši si chytneme taxi na ulici.

Inu, vydaly jsme se s mini Mango deštníkem do toho slejváku, chytly extra milého taxikáře (od Áček, prý je 29 aut volných, NO PROSIM!), dojely k Tiffany, vzaly pozvánku, aha, ono je to až od půl osmé. Hmmm, na pozvánce píšou, že je to povídáníčko s (ačkoliv samotné "s" na pozvánce chybí) kurátorkou umění a výtvarnou umělkyní. Je fakt, že v programu nepsali nic o tom, že to bude přímo s Yayoi. I jsem si dopoledne googlila Art Talks v jiných zemích, na půlce z nich byla, na půlce ne, všechny se ale konaly v krásných prostředích s krásnými lidmi, krásným cateringem, krásnou instalaci. Dobrý, neva, do Barcelony Kusama taky nejela, i tak to v Praze bude určitě pecka.

No... nebyla. Paní kurátorka představila paní výtvarnou umělkyni (nebo naopak?) a ta se dala do čtení asi dvou vytisklých stránek. Nejspíš z Wiki nebo takového třetího odkazu odshora, který vám vypadne při googlení Yayoi Kusama. Dobrý. To všechno jsem si načetla večer předtím, abych nebyla za blbce. Jako oukej - kdyby to bylo aspoň poutavý. Ale od někoho, kdo mluví o miláčkovi Markovi jako o "Márk Džákobsovi", to fakt nešlo. Lidé, kteří se sestávali povětšinou z účastníků Tiffany & Co. koktejlové párty (bledě modré stuhy na zápěstí je prozradily), moc neposlouchali a radši se bavili mezi sebou, byli zanedlouho paní kurátorkou okřiknuti a obchodem plným třpytivých kýčovitých hnusů /pardon../ evokujících mi takové ty ruské paničky se neslo: "Poslouchejte, prosím, PŘEDNÁŠKU paní výtvarné umělkyně!" Aha, tak přednáška. Dobrý. Takhle to tam rozhodně nevypadalo. Přitom mohlo!

Na konci přednášky nám bylo řečeno, že se můžeme vyfotit před stěnou by Yayoi Kusama. Aspoň něco! Nebo ne? Aha, slečna hosteska si vás postavila před LCD telku, na které byla vyfocená výloha někde v Londýně nebo kde, cvakla si vás iPadem a časem vám tu fotku pošlou na mail. Nová éra, asi... Na druhou stranu, ať to není jenom zlo, musím uznat, že catering byl perfektní. Milovníci sushi se natláskali rybičkami, já byla nadšená z čerstvých džusů (ananas + bazalka? DOKONALÝ!), číšníci byli milí a hezcí... a obecně to tak člověku zvedlo náladu.

P.S.: Kdybyste někdo jel náhodou v blízké době do Japonska, dejte mi, prosím, vědět!

P.P.S.: Mašle je z Asosu, že.

Insta fotky - Natalia Kuznecova, zbytek Adélka

Konec Brežněva

Vždycky jsem měla obočí jako kretén. I jako šestiletá. Na vnitřní straně ho rostla tuna, na té druhé půlce skoro nic. V dětství jsem to neřešila, v pubertě zašla párkrát ke kosmetičkám, které mě vždycky seřvaly za to, že to mám moc vytrhaný po stranách - nevěřily mi, že mi to tam prostě neroste. Nesnášela jsem je. A nesnášela jsem i to ležení při vytrhávání, kdy na mě koukaly úplně z druhé strany. Podle mě by bylo logické trhat obočí face-to-face, aby člověk prostě hned viděl, jak to vypadá, ne?

No. Jo. Asi před rokem jsem v Praze objevila Benefit Brow Bar, kde si nemusíte lehnout. Sedíte. A koukáte a povídáte si. Poprvé jsem tam šla na zkoušku v březnu. Konkrétně devátého března, dva dny po narozeninách. K narozeninám vám tam totiž vytrhají obočí zdarma, i dva dny před i dva dny po. Nemám co ztratit, řekla jsem si a vydala se do Palladia. Měla jsem dost co ztratit, ten večer jsem přece měla narozeninovou oslavu! Co vám budu povídat, od té doby jsem tam co měsíc (někdy měsíc a půl). Je to naprostá pecka. S každým obočím si tam ty dámy prostě poradí. V Palladiu jsem byla hodně spokojená, na Andělu ještě víc. A teď nově vytrhávají i v Arkádách, což jsem opravdu uvítala, protože bydlím nedaleko, yay!

Na začátku si s vámi vyplní takovou kartičku, každý deváté trhání je zdarma, pak vyzkouší vosk na vašem zápěstí, potom na vás, papírek, trhnout, takhle dokola párkrát, nějaké ty tvrdohlavé chloupky pinzetou... a za chvíli je z vás mega kočička. Dámy mě tam vždycky i krásně nalíčily Benefit produkty tak, že jsem si připadala jako mrkací panenka. Ne taková ta, se kterou si hrajete, ale taková ta, co ji dáte do vitrínky a obdivujete. Kůže mi potom skoro nerudne, ale je dost dobře možné, že vám rudnout bude. Pro mě je taky velkým pozitivem to, že to ve všech zemích stojí stejně. Patnáct éček. V Praze tedy 375 korun. Jo, já vim, řeknete si, že je to strašně moc peněz za vytrhání obočí, vždyť u kosmetičky to stojí stovku! Já po svých zkušenostech na obočí ke kosmetičce už nikdy nejdu, tohle je diametrálně jiná služba. A jednou za pět týdnů si zajít na tohle hýčkání mi přijde cenově opravdu v klidu. Nevěříte? Dejte si stranou CELÝCH DESET KORUN každý den a máte to. : ) Plus mi vyhovuje, že se nemusím objednávat (i když si radši zavolám, zda je volno / kdy tam vlastně jsou), prostě přijdu a za půl hoďky nadšená odcházím.

Dole vám přikládám nějaké ty fotky nových a osvědčených produktů, nevím jak vy, ale já na Benefit kosmetice miluju to balení. Bože, potřebuju všechno, říkám si vždycky, když vyjdou s nějakými novými produkty. Tady má Benefit i svoji Školu krásy, jasně, škoda, že to není česky, ale třeba to zvládnete, je to docela fajn podle mě. A na stránkách jsou samozřejmě vypsané i všechny produkty, NE, NEMŮŽU SE NA NĚ UŽ DÍVAT, hned mám zas tenhle pocit. Nemám bohužel žádné fotky "před" a "po", ale když se mrknete na fotky mě na blogísku někdy před rokem a pak tento rok, tak třeba uvidíte změnu. Třeba ne. Hlavní je, že já to vidím a cítím, že!

Překvápko!