Sto zlatých nitek

Budu je někdy vůbec nosit? Nejsou divně široký? Nejsou moc extravagantní? Hodí se mi do šatníku? Všechny tyhle otázky jsem si pokládala tehdy v lednu v berlínské Zaře, když jsem se rozhodovala, zda si tyhle kalhoty koupit. Jó, jsou pěkný; jó, cizinky v Palladiu mě chytly s otázkou, odkud jsou; jó, i náhodnou Jenůfku jednou přilákaly; jó, nosim je i ke Converskám... Ale stály nejvíc peněz a skoro vůbec je nenosím, achjo! Měla jsem se spokojit jen s těmito botami a nazdar. Ponaučení!

Tílko - Gant, sako - Mango, kalhoty - Zara, boty - H&M, brýle - Ray Ban

Centre Pompidou

Máte rádi moderní umění? Já jak co. V Centre Pompidou jsem si úplně nebyla jistá ničím. Jo, byla jsem ráda, že jsem tam našla jeden obraz mého oblíbeného Marka Rothka, pár obrazů mě zaujalo, Duchampovu Fontánu jsem si dala podruhé (poprvé 3 roky zpátky v Tate Modern) a pak jsem jen nechápala. Tmavá místnost, ve které se na zeď projektují náhodná čísla - 74.5, 12, 20, 35 000 a další a další, přičemž nějaký Španěl je i přeříkává. Fajn. Vzorník barev z Bauhausu. A teď nemám na mysli tu výmarskou školu. Roztavené plastové folie. Asi to není úplně pro mě. Neříkám, některá díla jsem viděla moc ráda, ale i tak mě jiná muzea a galerie nadchly více. Ale pokud chcete vidět všechna ta mistrovská díla, která mají na svědomí Picasso, Miró, Pollock, Dalí, Warhol, Starck, Kandinsky, Matisse a jiní, tak se sem asi stavte. Přece jen je sem (stejně jako do ostatních muzeí typu Louvre, Orangerie a Orsay) vstup do 26 let zdarma, tak to by bylo nevyužít toho!

Tam člověka asi nic nepřekvapí. Vyjma mých rtů. Rtěnka od MAC, hodně tmavě fialová - odstín s názvem Smoked Purple to jen potvrzuje, je to fialová dost řízlá černou. V Paříži si každý nosí, co chce, a nedostane se mu nikdy křivého pohledu, leč musím přiznat, že díky této rtěnce se po mně všichni tak nějak otáčeli. Asi se jim ani nedivím.

P.S.: Kalhoty mám z H&M, mají vysoký pas a jsou ze 100% viskózy. Černé kalhoty do každého domu, pokud vám chybí základní kousky šatníku, stavte se tam. A pokud je budete chtít koupit levněji, přineste tam tašku se starým oblečením. Je jedno, jak velká ta taška bude. Všechno přinesené oblečení se znova využije, pokud nebude možné ho (d)onosit, bude zrecyklováno na nové tkaniny či použito jako izolace. Za tašku dostanete poukaz na 30 korun při nákupu nad tři stovky. Jasně, co to je, deset procent, ale podle mě i to se hodí, když tam zrovna žádný akce/slevy nejsou a aspoň se toho oblečení zbavíte konečně! Víc info tady, v Praze můžete nosit oblečení do H&M v Palladiu, v Letňanech, na Chodově, na Zličíně, Na Příkopě; v Brně do H&M na České a do Olympie, v Ostravě do Karoliny.

Kalhoty - H&M, kabát - Zara, taška - Mango, rtěnka - MAC, boty - Peko; fotky -

Víťan

Konec Brežněva

Vždycky jsem měla obočí jako kretén. I jako šestiletá. Na vnitřní straně ho rostla tuna, na té druhé půlce skoro nic. V dětství jsem to neřešila, v pubertě zašla párkrát ke kosmetičkám, které mě vždycky seřvaly za to, že to mám moc vytrhaný po stranách - nevěřily mi, že mi to tam prostě neroste. Nesnášela jsem je. A nesnášela jsem i to ležení při vytrhávání, kdy na mě koukaly úplně z druhé strany. Podle mě by bylo logické trhat obočí face-to-face, aby člověk prostě hned viděl, jak to vypadá, ne?

No. Jo. Asi před rokem jsem v Praze objevila Benefit Brow Bar, kde si nemusíte lehnout. Sedíte. A koukáte a povídáte si. Poprvé jsem tam šla na zkoušku v březnu. Konkrétně devátého března, dva dny po narozeninách. K narozeninám vám tam totiž vytrhají obočí zdarma, i dva dny před i dva dny po. Nemám co ztratit, řekla jsem si a vydala se do Palladia. Měla jsem dost co ztratit, ten večer jsem přece měla narozeninovou oslavu! Co vám budu povídat, od té doby jsem tam co měsíc (někdy měsíc a půl). Je to naprostá pecka. S každým obočím si tam ty dámy prostě poradí. V Palladiu jsem byla hodně spokojená, na Andělu ještě víc. A teď nově vytrhávají i v Arkádách, což jsem opravdu uvítala, protože bydlím nedaleko, yay!

Na začátku si s vámi vyplní takovou kartičku, každý deváté trhání je zdarma, pak vyzkouší vosk na vašem zápěstí, potom na vás, papírek, trhnout, takhle dokola párkrát, nějaké ty tvrdohlavé chloupky pinzetou... a za chvíli je z vás mega kočička. Dámy mě tam vždycky i krásně nalíčily Benefit produkty tak, že jsem si připadala jako mrkací panenka. Ne taková ta, se kterou si hrajete, ale taková ta, co ji dáte do vitrínky a obdivujete. Kůže mi potom skoro nerudne, ale je dost dobře možné, že vám rudnout bude. Pro mě je taky velkým pozitivem to, že to ve všech zemích stojí stejně. Patnáct éček. V Praze tedy 375 korun. Jo, já vim, řeknete si, že je to strašně moc peněz za vytrhání obočí, vždyť u kosmetičky to stojí stovku! Já po svých zkušenostech na obočí ke kosmetičce už nikdy nejdu, tohle je diametrálně jiná služba. A jednou za pět týdnů si zajít na tohle hýčkání mi přijde cenově opravdu v klidu. Nevěříte? Dejte si stranou CELÝCH DESET KORUN každý den a máte to. : ) Plus mi vyhovuje, že se nemusím objednávat (i když si radši zavolám, zda je volno / kdy tam vlastně jsou), prostě přijdu a za půl hoďky nadšená odcházím.

Dole vám přikládám nějaké ty fotky nových a osvědčených produktů, nevím jak vy, ale já na Benefit kosmetice miluju to balení. Bože, potřebuju všechno, říkám si vždycky, když vyjdou s nějakými novými produkty. Tady má Benefit i svoji Školu krásy, jasně, škoda, že to není česky, ale třeba to zvládnete, je to docela fajn podle mě. A na stránkách jsou samozřejmě vypsané i všechny produkty, NE, NEMŮŽU SE NA NĚ UŽ DÍVAT, hned mám zas tenhle pocit. Nemám bohužel žádné fotky "před" a "po", ale když se mrknete na fotky mě na blogísku někdy před rokem a pak tento rok, tak třeba uvidíte změnu. Třeba ne. Hlavní je, že já to vidím a cítím, že!

Překvápko!