Arts Party 2012

Zorganizovat party pro 400 lidí ve třech? Challenge accepted! Pronajaly jsme si s mými dvěma děvčaty 360° bar&lounge ve Fusionu na rohu Panské a Jindřišské, obstaraly parádní DJe (nejlepší Tea Jay Ivo a pak dva kluci z Teplic), vymyslely krásné plakáty a pozvánky, vytvořily předprodejové tetování místo nudných náramků, uspořádaly soutěž o nejlepší kostýmy (výhry do soutěže věnovali Urbanlux.cz a CK Aquarius Adriatic), vytvořily art wall, vzdaly hold našemu panu docentovi a jeho proslovu, tleskaly spolužačkám námořnicím a jejich koncertu a celý večer se staraly o to, aby se všichni měli dobře. A snad se nám to i povedlo. Kdybyste chtěli nejlepší párty, dejte vědět.

Večírek to byl kostýmový - na téma komiks. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co ze mě bude - kudrnatých komiksových postav moc neznám, za nějakou super-kurvu jsem taky jít nechtěla, protože mi všechny připadají laciné. Když se za ně někdo převléká a i když jsou nakreslené. Mohla jsem jít za Garfieldovu veterinářku Liz - spolužák šel za toho zrzavého kocoura. Nebo jsme se spolužačkami chtěly jít za Powerpuff Girls (nakonec tam byla jiná trojice PP Girls). Večer předtím - kolem desáté - se mi rozsvítila nad hlavou žárovka. Persepolis! Půjdu za Marjane Satrapi! Napsala jsem kamarádce, která bydlí dvě minutky ode mě, zda by mi nepůjčila žehličku na vlasy, ta hned, že samozřejmě, tak jsem za pět minut vyběhla a... strávila u ní hodinu. Klasika. V den D jsem si vyžehlila vlasy. Podruhé v životě. A poprvé sama. Fuška. Na sebe jsem si vzala černé teplé zimní šaty Intimissimi (délka ke kolenům mi v tomhle počasí naprosto vyhovuje), punčochy z Calzedonie, tenký pásek z Tezenisu a boty z Asosu (značka Miista). Jo a na krku jsem měla zlatou hamsu z Izraele. Člověk by neřekl, že z vlastního mejdanu bude mít jen šest sedm fotek z celkové (nejmíň) tisícovky, ale tak neva. Příště zas zpátky ke kudrnám.

Šaty - Intimissimi, punčochy - Calzedonia, pásek - Tezenis, prsteny -

tu

, boty - Miista (z

Asosu

), žehlička - Remington

U dvou prstenů

Před pár lety jsem chodila s jedním chlapcem, znáte to, láska převeliká. To jsme tak jednou trávili víkendové odpoledne u nich doma a prohrabávali staré krabice a hle - on z jedné vytáhl naprosto božský prsten. Hned se mi rozzářily oči! "Chceš ho?" - "Jooooooo!" a měla jsem ho. Tehdy jsme si mysleli, že je to prostě jen nějaký nahodilý prsten z nahodilé staré krabice, ale časem jsme zjistili, že to byly vlastně krabice se starými věcmi z divadla, kterých se jeho babička, akademická malířka, zbavovala. Časem jsem zjistila další věc, není to jen tak nějaký pouťový prsten - pochází z Toleda, je taušírovaný pravým zlatem, je z šedesátých let a já jsem z něj nadšená každým dnem víc a víc, nosím ho denně už dobrých pár let.

Nevěřili byste, jako překvapení na mě čekalo před dvěma měsíci doma, když jsem se vrátila z práce. Pro změnu staré krabice tentokrát prohledávala moje maminka a vytasila pár desítky let starých šperků. Mezi nimi byl skoro identický (ale o něco větší) zlatý prsten s ptáčkem. Starý asi padesát let. Zvláštní náhoda, že? Děda ho přivezl babičce z Toleda, spolu s broží ve stejném stylu - nejsem (Katka) brožová, tak je stále u mámy ve šperkovnici - narozdíl od prstenu, který nesundavám. Prstenů jste si možná všimli už v nějakém outfitovém příspěvku, třeba jste jim nepřikládali pozornost, ale já je nosím pořád: v LV a v Berlíně a v Chorvatsku a s ptáky a v metru a ve Fusionu a v Gantu a na Pohořelci a na Příkopech a jako kulisa a s kůží... Až budu velká, založím si kavárnu U dvou prstenů s Quentinem z Montargis.