Opal se (aka opalování část druhá)

Jak se nespálit (aneb ochrana SPF 20-50) jste se dočetli v prvním článku o opalovacích krémech, teď je na čase vám přiblížit, jak se nejlépe opálit. Neříkám, že jsem nějaký velký expert na opalování, ale přece jen trávím u moře v létě dva měsíce a nějaký ten čas jsem na pláži už strávila. Ještě tu tři týdny budu a během nich se plánuju mazat níže uvedenými. : )

Patnáctky mi tak nějak vyhovují nejvíc, není to extrémně málo (jako děsivá Nivea s SPF 2), ani extrémně moc (jako děsivé všechno s SPF 50). Dřív jsem preferovala Daylong, protože lékárna, žejo, plus vypadá tak nějak věrohodně. Ale pak vyhořel v Dtestu a já ztratila víru. Naštěstí tu je stále Clinique, yay! Jejich opalováky se mi osvědčily nejvíc, hlavně ten na obličej, nikdy jsem se s nimi nespálila a pobyt ve vodě taky nevadil.

Co si budeme povídat, oleje musí být, jinak se člověk pořádně neopálí! S patnáctkovým olejem se člověk opálí víc než s patnáctkovým krémem, láká to víc sluníčko! : ) Líp se to i rozmazává a líp i voní, mi přijde.

Piz Buin je král světa, to jsou mé nejoblíbenější jak opalovací krémy, tak oleje, ale ty ceny se mi občas nepozdávají, proto, když jde o oleje, tak sázím na Hawaiian Tropic a dmkový

Sundance. Hawaiian Tropic je zvláštní tím, že po něm člověk vůbec není mastný a klidně pak může dál sahat na věci, u ostatních olejů je tohle dost problém, hlavně u mobilu.

Co se týká poopalováků, přijdou mi všechny stejné. Panthenol (asi dvě kapky, aloe vera a klasické tělové mléko. Na spálení pomůže ale jen klasický Panthenol (můj je od Swissu), letos jsem ho naštěstí ještě nepotřebovala. Poopalovák Hawaiian Tropic úplně nedoporučuju, protože je ho potřeba hrozně moc a strašně rychle se vsákne, spíš vysušuje, mi přišlo. Garnier taky v oblibě moc nemám, Sundance krásně voní, ten mám spolu s Biodermou a Clinique nejradši. Čím se mažete vy? : )

Jak jsme píchli

Minulý týden jsem se s kamarády ze Švýcarska (italský Švýcar, francouzský Švýcar původem z Bosny a chorvatský Švýcar) vydala Fiatem Bravo na výlet do Splitu (cca 90 km od místa, kde jsem). Zhruba 20 km před Splitem jsem si všimla, že něco smrdí, jeli jsme asi 140 km/h. Jó, guma. Gumy. Jedna úplně kaput, tři ještě jakž takž ok. Třiadvacetiletí hoši se jali poprvé v životě měnit pneumatiku, i jim to šlo, kdyby jeden z nich neupustil tu starou na moji nohu. I po týdnu je trochu fialová a trochu zelená. Neva, aspoň to namažu nějakým krémem z krabičky první pomoci. Hm, asi si tu kpp předávali z generace na generaci, všechny tuby sice nafouklé, ale po zmáčknutí jsem došla k nepříjemnému zjištění, že se obsah vypařil, náplasti nelepily, snad jen ty špendlíky byly funkční. Výměna se chlapcům povedla a my se vydali na cestu zpět.

Sjeli jsme z dálnice, s tou rezervou jsme mohli jet max 60 kph, a nechali se vést navigací, která občas problikávala a házela nás na švýcarské mapy. Divila jsem se, že Tom Tom nefunguje tak, jak má, aha, Ital ji koupil ve výprodeji. Neva. Najednou nás vedla čím dál tím víc pryč od moře, až mi to začalo být podezřelé, ale nikde nikdo, všude jen pole a prázdné vesničky. Klimatizaci jsme neměli zapnutou (ani rádio), protože se s ní prý moc všechno přehřívá (v poledne v Chorvatsku značka ideál), půl litru vody už taky bylo dávno pryč, takže mi po nějaké chvilce začalo být špatně a museli jsme zastavit u cesty. Yay. Konečně jsme dojeli do vesničky, kde byl jeden dům a v zahradě dvě starší dámy. Poradily nám, kam jet (kam se vrátit a kde odbočit), daly nám dvě flašky s vodou a po zhruba 100 kilometrech jsme dojeli zpátky, dali si oběd a usnuli.

P.S.: Fotky jsou z jednoho krásného červnového dne v Praze. : )

Šaty - H&M, mikina - Weekday, sluneční brýle - Ray Ban, loď - Moschino (z Asosu), boty - Napapijri z Destroy, Adélka z Inadequate Cliché

iPhone holka

Značka mobilu, počítače a empétrojky mi byla vždycky jedno, přišlo mi to všechno na jedno brdo. Pak jsem poznávala čím dál tím víc lidí s Macem, nějak si na ty jejich notebooky zvykla a před rokem a půl si taky jeden koupila, dodnes si myslím, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě, neměnila bych. Pak se mi rozbila Nokia a táta mi dal svůj starej iPhone (po cca dvou letech používání), že ho stejně nevyužije, no tak hurá. Nějakou chvíli mi trvalo si na něj zvyknout a... zase. Už bych se asi nedokázala vrátit k Nokii, Samsungu nebo něčemu jinýmu, funguje to jako hodinky, má to přesně ty aplikace, co potřebuju (a i ty, co si vymyslim - aplikace na opalování se na pláži? Pojďte mi!), jen ta baterka by mohla vydržet víc než jeden den (...když se hodně snažim). Je fakt, že v Chorvatsku mi to bez toho konstantního internetu vydrží i tři dny, no.

A protože mi všechno neustále padá z rukou, s mobilem tomu není jinak, tak ho tak nějak musím chránit. Má nejkrásnější (ale asi nejmíň funkční) ochrana je tenhle Iconemesis plastový kryt. Všechny hrany už jsou zlomené, drží buď silou vůle nebo silou izolepy, nedokážu se těch kočiček prostě vzdát.

Největší tlačítko jsem si na své narozeninyv březnu přelepila CDG srdíčkem od Adélky a nechápu to, ale furt drží, i po bezmála půl roce! : )

Někdy dávám ale před kryty přednost koženým pouzdrům, jsou estetičtější.

Scotch&Soda

neonové pouzdro z

Shopalike

jsem si oblíbila nejen pro barvu (je to něco úplně jinýho, než se mi normálně líbí..!), ale i pro tu konstantní koženou vůni a snadné vyndavání mobilu - mou noční můrou jsou pouzdra, ze kterých se člověk snaží něco dolovat tak silně, až mu to spadne na beton. Škoda, že se mi do pouzdra ten iPhone nevejde spolu s kočičkami, double ochrana!

Ale nejlepší letošní vychytávkou je bez debat Tin Tip Tie. Pětkaři se podle mě bez něj nemůžou obejít, je to jedna z těch věcí, u kterých si řeknete "proč to nenapadlo mě?" a plácnete se do hlavy. V zimě mě vždycky rozčiluje, že v rukavicích ten svůj telefon jen tak neobsloužím, v létě jsem buď celá mokrá z moře, zpocená z vedra a nebo mastná od opalovacích krémů a olejů a musím říct, že ani jednu z těch tekutin na svém displeji nepotřebuju mít. Tohle všechno za mě ale řeší stylus, kterej klidně mastnou nebo mokrou rukou chytnu a jedu si. V Praze mám taky občas strach při ťukání do mobilu a čekání na metro/tramvaj, že někdo půjde kolem mě a prostě mi ho vezme. Paranoia, možná, ale Tin Tip Tie má náramek, kterej jsem nejdřív odsuzovala, ale pak mi přinesl klid do srdce a hned se bojím o ten mobil v metru míň. No a co si budem povídat, silikon ochrání mobil přece jen xkrát líp než plastový kočičky... A nejradši mám překvapivě růžový.

Č(i)Č(i)

Každý léto jsem u moře cca měsíc a půl, furt se samozřejmě mažu opalováky. A jako... jo, vždycky mě štvalo, jak se mi leskne obličej, ne kvůli tomu, že bude někdo zhrozenej na pláži, ale že mi to prostě není příjemný, když si jdu před pláží koupit něco v obchodě nebo když ještě před pláží jdeme na oběd a co já vim. Vzhledem k tomu, že se spaluju opravdu rychle, musim si ten obličej mazat i na desetiminutovou cestu někam. Takže jsem vždycky přes opalovák dala pudr a to nebylo úplně ono, ale tak stačilo mi to. No a konečně letos jsem jela do Chorvatska s CliniqueCC Creamem. Je teda jen na světlé/normální obličeje, takže až se opálím, zas ho budu moci dát na půl roku do šuplíku, ale to ještě potrvá nějakou chvíli.

Že BB je Blemish Balm a CC Color Correcting asi víte, pro mě je to všechno na jedno brdo. Očekávám DD jako Dry Days, EE jako Epic Evening a FF jako Fantastic Four (čtyři v jednom?), jestli už existujou, tak pardon. Hlavní pro mě je, že mi narozdíl od opalovacího krému skryje začervenalé tvářičky a nos. A že se nelesknu a zároveň nemám suchý čelo (ale v mých Drier Days /trademark, copyright/ se musím namazat svým krémem před tím CC, ale tak to ničemu nevadí. No a hlavně má SPF 30, takže řeší všechny mý problémy najednou a můžu bejt na pláži kočičkou. Doufám, že jste na pláži taky čičinky aneb proč by to neměl být CC Cream, ale ČČ Cream.

P.S.: Dodatečné plusové body dávám za pevné balení - na cesty perfektní.