Prérijní móda

December 29, 2013 Sandra Kisić

Mým letošním 24. a 25. párem bot se staly tyhle dvoje kožené Vansky. Kostičkované (a jiné) slip-ons prostě nejsou pro mě a takové ty klasické tenisky taky ráda přenechám jiným dívkám a chlapcům, já teď v zimě potřebuju hlavně teplo. Tyhle červené mi dávají tepla víc než dost díky kožíšku uvnitř, já jsem si dovnitř dala i ovčí vložky - stejně jako do zimních Conversek - pro ještě větší komfort! Musím přiznat, že Vans není značka, po které bych kdy cíleně šla a dychtila po nějakém kousku oblečení či bot, ale díky těmhle dvěma párům (děkuju!) už po Vanskách koukám. Jak na lidech ve městě, tak v obchodě - třeba zrovna včera jsem v Berlíně šla do Vans obchodu na Alte Schönhauser Straße (na Alte i na Neue a všude kolem jsou ty nejlepší obchody), abych to porovnala - a Pražský Chodov z toho pro mě vyšel lépe - sice menší, ale mnohem větší výběr.

Černé (podle mě) vůbec nevypadají jako Vansky, nebo alespoň mě by to nikdy nenapadlo, protože mi do hlavy neustále skákaly

minnetonky

, ačkoliv tenhle model se jmenuje "Maraka Boot". Vyrábí se v růžové, hnědé, béžové... Ale na černou nic nemá. A s punčochami vypadají překvapivě dobře, připomínají mi takové ty papučové ponožky - víte, co myslím? Ty měkoučké velké boty na doma (nejlíp ke krbu), pohodlné jsou naprosto identicky. Cítím se v nich jako moderní indiánka, jen ty copy mi chybí ke štěstí. Motýlí

polštář

a křeslo od Christiana Lacroix bych doma nepřežila, ale jako součást

školy interiérového designu

(na kterou teď skoro vůbec nemám čas!) je to naprosto přirozené a oku lahodící a

*to-potřebuju*

pocit navozující.

Perličková

December 22, 2013 Sandra Kisić

Před nedávnem za mnou přijel kamarád z Mnichova se čtyřmi Američany, tak jsme si udělali krásný předvánoční večer. Mluvení anglicky je jedna z mých nejoblíbenějších činností a s Američany a Brity obzvlášť, vždycky odejdu s nějakým novým výrazem (a oni taky, angličtina je TAK bohatá). Se Samem z Iowy jsme se bavili o domácích zvířatech, ostatní tvrdili, že se u většiny zvířat nerozlišuje (v názvu) samec od samice, my se Samem tvrdili opak a dokazovali jsme jim to se stále dalšími a dalšími příklady zvířat. Že je ovce sheep, to ví každé malé dítě, každé větší dítě ví, že i množné číslo oveček je sheep (a žádné sheeps!), ale že je beran ram nebo tup, skopec (tedy vykastrovaný beran) wether a ovce ewe už asi nevíte, viďte! U kraviček je to ještě složitější. Dospělá kráva, která už porodila, je cow, jalovice (do tří let!) je heifer, býk je bull, mladý a divoký býk je micky, vůl je steer, starší vůl je bullock, nedostatečně kastrovaný vůl/býk je rig, pozdě kastrovaný vůl je stag - a ten pozná, když je kráva v říji. Telata jsou calves, ale jen během kojení maminčiným mlékem, pak už jsou to weaners (neplést s wieners!), potom z nich jsou feeders a mezi 1-2 roky života se jim říká yearlings nebo stirks. Sam mi vysvětloval, co který býk a vůl dělá, já jsem si to pak opakovala, abych to nezapomněla, a povedl se mi rým, o který bych se tu s vámi ráda podělila: "Cows have had calves, steers are for meat, stags for detecting cows in heat." Mám teď pocit, že vím o turech všechno!

Se svátky přišly kromě spousty vánočních večírků i další příležitosti, kam je potřeba se hezky oblíct, za chvíli budou i silvestrovské oslavy, blíží se plesy a další nóbl události... a já si uvědomila, že nemám žádné extra šaty. Tak jsem se vydala na honbu za perfektními šaty, prošly jsme do detailu asi deset obchodů, až to nakonec vyřešilo H&M na Myslbeku. Nějak mě to volno rozněžnilo, takže potřebuju perličky na všem, na oblečení, doplňcích, opravdu na všem! O Vánocích si musí člověk udělat radost hlavně sobě, no ne? ; ) Princeznovskou korunku jsem dostala asi před pěti lety od kamarádky Natálky, která vždycky věděla, jak na mě. Sehnala ji na bleším trhu a celou ji opravila, přidala perličky... a podle mě by měla častěji věcem vdechovat nový život (a dávat jim smysl). Tohle zrcadlo se šuplíky, u kterého denně postávám pár minutek, je taky od ní, opraveno, spraveno. Jó, to bejvaly ty nejkrásnější Vánoce! : )

P.S.: Byla jsem předvánočně pozdravit všechny ve škole interiérového designu a rovnou tam nechala mou rozmilou dvorní fotografku mě narychlo cvaknout. ; )

Šaty -

H&M

, koruna - dar, kabelečka -

Mango

, prsten -

ANTIPEARLE

, lak -

Essie

, rtěnka -

MAC Ruby Woo

Makronková královna

December 21, 2013 Sandra Kisić

Dlouhá léta jsem nechápala, co kdo na těch makronkách vidí, vždycky mi děsivě slepily pusu a zuby. Ale jak to tak bývá u spoustu věcí /a u mě obzvlášť/, čas od času jsem je ochutnala, abych se přesvědčila, že mi stále nejedou, až mi najednou opravdu zachutnaly, a tak jsem se rozhodla se je naučit sama vyrobit. No, sama úplně ne, zašla jsem si na kurz do cukrárny St. Tropez. Teď se po nich můžu utlouct /mimochodem, pokud víte, jak vznikl výraz 'utlouct se po něčem', budu ráda, když mě zasvětíte/. Na začátku jsme si povídali s paní majitelkou Michaelou Nosálovou, která nás zasvětila do historie této rozkošné pražské cukrárny, říkala nám, jak často létá do Francie a zas jak často létají francouzští majitelé do Prahy, co se jak vyrábí a tak vůbec. A taky jsme si spolu s účastníky kurzu a paní majitelkou povzdechli nad (ne)kvalitou a tedy i cenovým nepoměrem u jiných cukráren, které hrají na kvantitu na rozdíl od St. Tropez. U mě holt vítězí ta kvalita, jak u oblečení, tak u jídla. Raději si koupím jedno kvalitní tričko z bavlny s vysokou gramáží, než abych si pořizovala tři průhledná trička z polyesteru a čouhajícími nitěmi všude. To platí i u jídla, i tam si ráda připlatím za kvalitní suroviny a dobře odvedenou práci. A i ten malý dortík zasytí víc než kdejaký větrník!

Celým kurzem nás provázel Francouz Christoph a během celých čtyř hodin jsme neustále ochutnávali a ochutnávali. Od kandovaných okvětních lístků fialek a růží přes vánoční poleno, vánoční cukroví /pistáciové linecké!/ a kandované kaštany až po čokoládu Valrhona, která se IHNED stala mou nejoblíbenější na celém širém světě. Mléčná byla parádní, hořká dokonalá, bílá bezvadná, ale ta Dulcey! Chci mít doma kilogramy této blonďaté čokolády, která vznikla omylem přepálením bílé, ach. Platilo tu víc než kdy jindy pravidlo 'jaký si to uděláš, takový to máš' - s tím, že to byla kolektivní práce. Takže třeba já, neschopná vymačkávat těsto, které nakonec bylo díky mně naprosto všude, jsem raději pak hledala makronkové polovičky do páru a slepovala. : ) Vyrobili jsme marcipánové a malinové makronky z hory mandlové mouky a bílků, bylo jich dohromady asi 300! A nás účastníků kurzu bylo šest. Takže si spočítejte, kolik jsme si jich v krabici odnesli. A na kolik dní mi vydržely, když u nás byla domácí spotřeba v průměru pět kousků na den. Všechny byly krásně kulaté (některé trochu šišatější, omlouvám se všem), hladké a bez prasklin a hrbolků, křupavé a lahodně se rozplývající na jazyku. Vůbec nelepily jako ty, které jsem měla čest ochutnat! A ani nebyly tak sladké! Hrozně ráda bych ochutnala i čokoládové a karamelové, tak snad příště. Kurz nelze než doporučit všem.

Teď toužím po kurzu pilířů francouzské cukrařiny, abych se naučila pořádně vyrábět ty nejlepší croissanty, quiche a briošky. Podle mě je to úplně skvělý dárek k Vánocům (narozeninám a tak dále), který snad každému, kdo rád vaří a peče, udělá radost. Třeba si to tu můj Děda Mráz přečte, mrk mrk! : )

Jako v zrcadle, jen v hádance

December 16, 2013 Sandra Kisić

Na gymplu, tedy během těch radosti i strastiplných osmi let, mezi mé nejoblíbenější spisovatele patřil Jostein Gaarder. Dalo by se skoro říct, že sem četla knihy norského spisovatele dřív, než to bylo cool, co? Sofiin svět určitě znáte, většině připadal nudný, mě ale fakt bavil. Dvakrát jsem si ho půjčila z knihovny a napotřetí jsem se pro něj vydala rovnou do Luxoru. Už se mi na tu knihu pár let práší, ale je mi jasný, že až na ni zas dostanu chuť, najdu si v ní něco nového. To samý lidi říkají o Malém princi, já vím, kdo by ho neměl rád, ale kdo z vás od něj četl něco jiného? Skočte do knihkupectví pro Principálovu dceru, mou srdeční Dívku s pomeranči, Tajemství karet a taky pro knihu, po které nese dnešní článek název, a aspoň trochu si zpříjemníte svátky.

Dobrá kniha pro mě znamená spoustu hezky dotažených detailů. Tašku od Paula Smitha jsem si objednala na Asosu i přes Anniny řeči, že za ty peníze seženu přece mnohem hezčí. Nedala jsem se a zpětně jsem ráda, prochodila jsem s ní celou Paříž, i když se opravdu blbě zavírá a zavazuje (aspoň se do ní zloději hůře dostanou). Lesklé prsteny s koulemi, jeden antracitový a druhý čistě stříbrný, jsem koupila ve výprodeji F&F doslova za pár korun. Našla jsem je po dlouhé době a mám pocit, že je zas nějakou chvíli z prstů nesundám. Na těch ukazováčcích vypadají překvapivě dobře, no ne? A ty boty, ach ty boty. Ví se, co je mou vášní a pro co jsem zapálená, takže Humanic neváhal a hezky mi před Vánocemi udělal radost botami, pro které buší srdíčka všech žen i mužů. Takové aby člověk pohledal, chtěla jsem podobné pořídit od Tommyho Hilfigera, ale stály dvakrát víc... a co si budem povídat, i já na tu cenu občas koukám! ; ) Mimoto ten Humanicový Pat Calvin boty taky umí ušit, takže nebylo co řešit. Snad jsem nešlápla vedle!