"Máš to u mě."

Předminulý týden jsem se vracela domů noční tramvají, seděla jsem a koukala z okna. Tramvaj byla plná, jak to tak u spojů jezdících jednou za půl hodiny bývá asi všude. Zhruba po třech minutách se nade mě začal naklánět jakýsi muž, zřejmě v (dost) dobré náladě, kvůli kterému o zastávku dříve děvče přede mnou vystoupilo, moc se jí nelíbilo, že se nad ní stále pohupuje. Ignorovala jsem ho, co to jen šlo. Pak se pokusil mě pohladit po vlasech, přidal k tomu kompliment na mou vizáž. "Můžete toho, prosím, nechat?" V ideálním světě by se usmál, omluvil a poodešel. "Já ti neublížim." Pak si zapálil nade mnou cigaretu. "Vadí ti to?" V té chvíli jsme zrovna stáli na centrálním přestupním uzlu, vedle nás v opačném směru tramvaj, jejíž řidič byl přímo naproti mně, mému okénku. Viděl, že se v tramvaji děje něco ne úplně příjemného, chytil můj pohled a očima se jakoby dotázal, zda je všechno v pořádku. Nakrabatila jsem čelo, přivřela oči a sevřela rty. Jemně kývnul a chopil se sluchátka v kabině. Co bylo dál, bohužel nevím, naše tramvaj se rozjela.

"Ne, klidně kuřte." Co jsem asi měla říct. A dělat. Měla jsem pocit, že je všem všechno jedno. "Češi..." byla reakce přátel, když jsem jim to pak vyprávěla. Bylo by to ale v Londýně nebo Paříži jiné? Nikdo se nechce do ničeho míchat, všichni chtějí svůj klid a bezpečí. Na své zastávce jsem tryskem vystoupila a modlila se, aby nešel za mnou. Nešel. Ale díval se na mě z tramvaje. Příště už v noci pojedu taxíkem, říkala jsem si při čekání na zelenou. Z ničeho nic ťuk-ťuk na mé rameno, málem jsem vyletěla z kůže. "Tys chodila na Budějárnu, viď?" Podrobila jsem mladého neznámého zkušebnímu testu otázek na profesory, prošel. Doprovodil mě domů, bydlí kousek. Mé srdce bylo stále v transu z jízdy tramvají, při které se ale vlastně nic nestalo.

Včera jsem se vracela domů kolem jedné. Už taxíkem. U jednoho mostu jsme stáli na semaforu, já se rozhlížela po noční Praze a byla ráda, že jsem v bezpečí. V tom jsem si všimla kluka. Toho kluka, co mě celou vyklepanou před dvěma týdny dovedl od tramvaje až domů. "Nasedni si!" Po tom, co jsme ho hodili domů, se pan taxikář rozesmál na celý vůz: "Tak tohle se mi ještě nikdy nestalo!" No, ani mně ne, pane řidiči...

Košile -

Diesel

, legíny -

H&M

, boty -

Baťa

, sako -

H&M

, taška -

H&M

, prsteny -

ANTIPEARLE

, sluneční brýle -

H&M

Kožená

To ráno jsem vůbec nestíhala, vzala jsem si na sebe to první, co mě cvrnklo do nosu. Až v někdy v tramvaji jsem si začla říkat, že to vlastně není tak špatná kombinace. Kruhovou šálo-kuklu nosím skoro celou zimu (a možná si na ni vzpomenete z článku s každou botou jinou) a i po dvou letech furt vypadá jak nová, což je skvělý, protože najít něco tak dobrýho, co mi ochrání krk i kudrny od mrazu, je těžký. Představte si, že vám nasněží na vlasy. Můžete je pak lámat jak rampouchy. I tak doufám, že ještě nějakou chvíli nebude sněžit, ale je mi jasný, že se nám to pak vrátí a sníh bude ještě v květnu. Tohle počasí s občasným sluníčkem mi vyhovuje mnohem víc, kdy jindy bych si pak na sebe mohla vzít tuhle koženou bundu s průstřihy? Je fakt, že loni jsem ji měla na sobě i v prosinci, ale vsadím boty, že muselo být nad nulou. Ale taky si pamatuju, že letos mi v ní bylo vedro i v březnu, takže nevim, kdy byla zima a kdy byl sníh.

Tyhle boty z Destroy, ač vypadají dost tvrďácky, jsou ve skutečnosti nádherně měkké a přítulné. Ideální obuv na cestování, uvnitř v nich není vedro a venku v nich zas není zima. Vejdou se do nich i huňaté ponožky, ale s punčochami je to taky v cajku. Jsem tak ráda, že jsem ukořistila (snad?) poslední černé sedmatřicítky! Jedou jak blázen, chtěla jsem s nimi počkat až do Vánoc, ale tak nějak jsem si je musela nadělit už dřív, aby to Děda Mráz s vymýšlením dárků neměl tak jednoduché. Před necelými dvěma týdny jsem se vracela do Prahy v kožených polobotkách a musím říct, že mi v tom letadle byla chvílemi ukrutná kosa. O tom, že jsem se vracela třemi letadly a to vídeňské musela dobíhat (naštěstí na mě všichni pasažéři tolerantně a dávno už usazeně čekali), ani nemluvě.

Šortky -

Zara

, kožená bunda -

MMM x H&M

, košile -

French Connection

(ale z

Asosu

), mikina -

Diesel

, boty -

Diesel

(ale z

Destroy

), taška -

Black Secret

(a z

Asosu

), šál - H&M (Trish Sumerville) & & & fotky -

Hanka a Linda nejsou ženy?!

Fashion Days Pop-Up Outlet

Idea pop-up prodeje mě vždycky bavila. Ať už v seriálu 2 Broke Girls, kde se děvčata snažila prodat na dámských toaletách turistkám prsteny, nebo v tom reálném životě občas se objevující obchody všech možných návrhářů. Ode dneška do čtvrtka máte možnost navštívit dočasný outlet serveru Fashion Days v OC Harfa. Já osobně jsem si zatím na FD nic nekoupila, ale nechala jsem se zlákat pozvánkou na otevření jejich pop-upu. Ačkoliv jsem tam utratila nekřesťanské peníze, odešla jsem domů s horou dokonalých kousků (au, moje ramena a záda). Kabát Love Moschino, kufr Piquadro, boty Badgley Mischka, trička Amplified, řetěz D&G, batoh Naoto Fukusawa, teplákovka Freddy a svetr CK Jeans. Nemohla jsem to tam nechat! : )

Krom výše zmíněných značek tam najdete i spoustu dalších - Converse, Marina Yachting, Diesel, Gas, Emanuel Ungaro, Original Marines, GF Ferré, Gant, Pilgrim, Storm, Kenzo, American Vintage, Mandarina Duck, Zu Elements, Levi's, Attrativo, Steve Madden, Ragwear, Superdry, Phard... A moje paměť už lépe asi neposlouží. Ceny vidíte dole na fotce (v barevných bublinách), za 125,- koupíte akorát tak Paris Hilton chlupaté rukavice nebo Levi's ponožky, za 250,- už většinu šperků, mikin, svetrů, triček, spodního prádla a šatů. 375,- stojí většina kabelek a kalhot, 500,- ty "lepší" svetry, šperky a šaty, 750,- pak kabáty a bundy... a za tisícovku, tisícovku a půl koupíte snad celý svět (kabáty, sluneční brýle, hodinky).

Za sebe návštěvu opravdu silně doporučuju, já se tam snad ještě jednou stavím, jelikož se zboží stále obměňuje, tak se třeba potkáme!

Kožené bundy navždy.

Víte, jak se říká 'diamonds are forever'? Tak mimo diamanty jsou to i kožené bundy. Je to část oděvu, kterou si musí každý člověk pořídit, jak muži, tak ženy. Trendy se mění, věci vychází z módy, ale kožené bundy tu zůstávají. Fakt. A i když třeba na chvíli zmizí, zase se vrátí. Je to nesmrtelný kousek šatníku, pokud se o ni dobře staráte...Mazat, mazat, mazat.  Je jedno, zda použijete balzám z obchodu s jezdeckými potřebami či z obchodu pro motorkáře, everything works. Já mám tři kožené bundy a mám je nejradši na světě. Pokud ještě žádnou nevlastníte, doporučila bych vám podívat se do Zary, Manga, Dieselu nebo Gantu. Ve všech těchto obchodech jsem viděla perfektní kousky.

Svoji první jsem dostala od sestřenice k patnáctým narozeninám. Je černá, jednoduchá a z tvrdší hovězí kůže. Přijde mi, že je potřeba ji dost mazat. Dost = tak jednou za rok. : ) Koupila mi ji v Mangu, které obě zbožňujeme, takže věděla, že sáhnout vedle nelze... a tak vzala i jednu pro sebe.

Druhou černou jsem dostala před rokem a půl. Také kráva, ale jemnější a trochu jiná. A člověk se o ni nemusí ani tolik starat, je to úplně jiný typ kůže. Samozřejmě ničemu neuškodí ji jednou za rok promazat, jak by se správně mělo. Líbí se mi, že se na ni dá připnout /zipnout/ kapuce, kterou momentálně nevím, kam jsem zašantročila... : / Je ze Zary.

A mým nejnovějším kouskem je tato tmavě hnědá kožená bunda z Manga, koupila jsem si ji včera. Není z krávy, ale z jehňátka. Na dotek je nejměkčí a nejjemnější! Budu ji střežit jako oko v hlavě. Skoro.